Považuju to ve vztahu za zásadní,velmi zásadní věc. Je to ryze ženský pohled,nebo i muži se mnou budou souhlasit? Bude se mnou vůbec někdo souhlasit? Nebo se dá žít i "bez"?
Háňa*
Považuji ve vztahu za nejzásadnější úctu, ale empatie taky není na škodu
Ovšem v případě, že když se do sebe lidi vcítí, je jim v tom příjemně - ale vztah asi vzniká právě teprve na základě toho - alespoň u mě.
Taky může nastat případ, že se "potkám" s někým, vcítit se umím i ten druhý, vcítíme se a zjistíme, že to, do čeho jsme se vzájemně vcítili, nám "nechutná". Z toho asi nějaký úchvatný vztah nebude. Neměl by podle mě o čem být.
Takže, výsledek konkrétně pro mě - empatie je jednou z podmínek pro vznik vztahu. Druhá podmínka je, aby to vcítění bylo pro oba příjemné zjištění nebo jak to říct.
Jo - jdou "jedním směrem" ...... to je hezky řečeno - to je pak pohádka