Děti nezlobí - Diskuze a zkušenosti

Jaňajs huráááá

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
presne tak,je to nejkrasnejsim obdobi v zivote kazdeho z nas...a je hrozna skoda nechat ho proplout mezi prsty

Sotva se nam dite narodi...nemuzeme se dockat az zacne mluvit,chodit....

sotva to vsak zacne delat..spousty z nas je nuti sedet a byt z ticha
A to je myslim obrovska skoda

Jak tady nekdo zalozil dikuzi - bordel v byte - chytre dite ..neco na tom bude

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Verim ....je to moc hezke
V dnesni dobe mozna uz neni tak obykle mit vic deti ,nez dve.Ja jsem z peti deti a skola sourozencu stala se mi tou nejdulezitejsi po cely muj zivot.Mam starsiho bratra,mladsi sestru...a dva benjaminky o 14let mĺadsi bratry/dnes je jim 19/.Navic moje maminka cely svuj zivot pracovala jako detska sestra v kojenaku.Takze pozdeji kdyz jsem mela vlastni deti,jsem vlastne mela z ceho cerpat Mela jsem krasne detstvi a o to stejne se snazim u svych deti...doprat jim krasne ,beztarostne detstvi...ze ktereho budou cerpat

Mam usmev na tvari ,kdyz si vzpomenu na tehotenstvi a predstavy o diteti....jake to bude?Jak bude vypadat?
Nejkrasnejsi na tom je ,ze kdyz poprve spatrite sve dite...vsechny ty predstavy se zformuji prave do toho vaseho tvorecka..a je to nejkrasnejsi a nejuzasnejsi dite na svete.../i kdyby treba vypadal tak trochu jako mimozemstan/
To je nadhera Ten pud ta laska -materska.A ja neznam krasnejsiho obrazu ,nez matku kojici sve dite
Bezi tady diskuze o trvalých hodnotach a smyslech zivota.....Neni prave tohle trvalou hodnotou a smyslem zivota?
Zanechat ve svych detech kus sebe..?A Dostavame po cely zivot sanci a moznosti predat jim ve svych zkusenostech..neco trvaleho

miluška medvídková Záleží na genech a výchově. Dcera učí na základce, je tam kluk, který prostě odmítá všechno, trucuje, zlobí, křičí že to dělat nebude. Nejde to s ním ani po dobrým, ani po zlým u ředitele, nic. Táta je stejnej, maminka je uťáplá chudinka.
Já se dnes dívám na svoji výchovu děcek jako na bezproblémovou, neboť teď už jsou oba úžasný. Ale moc dobře si pamatuje, že to bylo i jinak, my stavěli, děcka byly pořád sami, byly zvyklý se o sebe postarat. Věděly, že jsem kaput a nezlobily. Je jasný, že nějaký průsery byly, kluk třeba poškrabal lavici ve škole. Ale neřezala jsem je nikdy, stačilo, když jsem byla smutná.

Ilon spí s měsícem » zlatíčko365 Vlastní zkušenost,nejlepší výchova.Mé děti přitahovala žehlička a trouba,samozřejmě jen když bylo zapnuto,tak jsem je nechala šáhnout.Lepší trochu pálící prstík,než celá dlaň puchýřů,jak jsem viděla u sousedů.Obému se potom vyhýbali obloukem.Zlobily,když se nudily.
Asi od třinácti,už zlobily doopravdy.

Najdise.cz » Ilon spí s měsícem Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
..ja si zase vzpominam na svoji utkvelou predstavu o tom ,ze me deti nemluvi sproste

Pak jednou na prvomajove vyjizdce na kolech...mi jeden znamý ríka..ted jsem jel kolem tech kluku/jsou tam i ti vasi a teda je to same..."vole"/

Tak az prijel synek na kole zasmykoval pockala jsem az ustane ..oblak prachu a rikam mu prede vsema:"Ondreji poslys ty rikas vole?"/Byli mu ctyri roky...udelal na me pohled a rika neeee maminko to vole rikaji jen ostatni..ja rikam jen "pičo"

tohle byl muj vyraz....ostatni se skvele bavili a cekali....jak mu to vysvetlim...

Gvendolina » kvitek Pravdou je, že zkouší až kam můžou ale mám vnučku, které je teprve 13 měsíců je velice bystrá, pořád má pusu od ucha k uchu ale nevíme si s ní rady jak ji obout botičky a nasadit čepici. Už jsme zkoušeli všechno možné. Jakmile ji chceme nazout boty vyvádí jak nevím co strašně brečí a my ji ty boty ani čepici nemůžeme dát. Mohl by nám někdo poradit?

Najdise.cz » Gvendolina Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
musite vyndat z boticek rukavicky....

miluška medvídková » Gvendolina Kupte ji už konečně větší botičky!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
...dalsim dulezitym faktorem pri vychove..poskytnout prostor pro seberealizaci ditete

Jaňajs » zlatíčko365 Souhlasím úplně se vším,co tady píšeš Danuš.Jen málo k tomu...Není opravdu krásnější pohled než na maminu,která kojí své dítko a usmívá se na něj...To jo.Děti jsou náš obraz,odraz,zrcadlo.....Prožíváme s nima vše a víme,že jsme byli stejní..Dali bychom za ně život.Kdybych měla víc času,rozepsala bych se více,ale zase pádím...Zkrátka s vámi souhlasím.Jojojojo.

Pan Božský Nesympatický » Gvendolina Když jí obouváte boty, vyvádí a strašně brečí. Proč? Protože už jí to jednou vyšlo. Naučili jste jí to VY!

========= MYŠLENÍ DĚCKA ===========
Jsem roční dítě, ještě moc nemluvím. Někdo se pokouší mi nasadit botičky. Zafňukám a kroutím nohu tak, aby to nešlo. Nepřítel stále pokračuje v obouvání. Navýším pláč a kroucení na maximum. Nechali toho, ještě že tak. Hezky, funguje to. Když se mi něco nelíbí nebo mne to nebaví, stačí zařvat na plno a je klid.

Zase to zkouší, křičím na plno, ale oni mi ty botičky pořád obouvají na nožičky. Docela to trvá, než toho nechají. Takže příště budu křičet a kroutit se, dokud toho nenechají. Už vím jak na ně. Už jsem si to vyzkoušel dvakrát. Křičím = mám klid. Je to úplně jednoduché.

Sakra, dneska mi ty botičky fakt obuli. Křičel jsem naplno snad půl hodiny, ale nenechali toho. Sakra. Takže křik už nefunguje. To je k vzteku.

Zase mi obouvali botičky. Zkoušel jsem to, kroutil se, plakal, strhával si botičky ale vždy mi je nasadili zpět, znovu a znovu. Takže se budu muset smířit s tím, že když mi chtějí nasadit botičky, nemá smysl odporovat, stejně mi je nasadí.

Zkoušel jsem křičet i u jiných aktivit, ale pomaličku mě to přestává bavit, můj křik se zkracuji, je zbytečné plýtvat energií. Pláčem a křikem ničeho nedosáhnu, asi začnu spolupracovat. Vždycky je po jejich tak si to nebudu komplikovat.

Dneska jsem plakal, protože jsem chtěl nějaké jídlo co měli dospěláci. Nedali mi ho. Házel jsem vztekle věcmi co mi přišly pod ruku, ale dostal jsem na zadek a jídlo mi nedali. Ani ochutnat. Takže to ještě párkrát zkusím a pak se jejich jídla taky přestanu dožadovat.
====================

Tohle jsem vypozoroval u několika dětí, se kterými jsem se setkal.

Jaňajs » Pan Božský Nesympatický Krásně napsané...Souhlas.Zkoušejí kam mohou mršky.

Jaňajs

castella Možná bych měla jít s příspěvkem do "knižního koutku", ale když on se hodí zrovna do téhle diskuse o dětech.
Máte-li možnost, přečtěte si knížky od Simona Bretta - "Prevítem snadno a
rychle", "Prevítovy první krůčky", "Další prevít? Jen to ne!"
Vtipné, čtivé, pro někoho může být i poučné.
S odstupem let musím konstatovat, že i moje - dnes odrostlé děti - byly jako malá robátka pěkní "prevíti", ač vizáží andílci.
(slovo "prevít" není myšleno ve zlém, ale fakt vystihuje vychytralost těch malých osůbek)
:-))

Najdise.cz » castella Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
diky za tip aspon budeme vedet jak na ne na "previty"

Pan Božský Nesympatický » castella Prevítem snadno a rychle jsem četl, vskutku geniální dílko :-) Teď to čte i dcerka (9), je učenlivá

il*ča Krásně napsáno!!!!!

castella » Pan Božský Nesympatický Jen aby dcerka, až to přečte, některé poznatky nezačala (po úpravě pro vyšší věk dítěte) uplatňovat v praxi.
Sežeň jí ještě další díly knížky (ale možná si je napřed, než jí je dáš, preventivně přečti sám)
:-))

Jyotis Ale i tak jsou mezi nimi rozdíly. Některé děti, přestože si už několikrát vyzkoušely, že jim něco nedovolíme, nedoporučujeme, i vysvětlíme, tak to stále znovu a znovu dělají. U někoho to není jen zkoumání, ale pokoušení, konfrontace.
Druhému stačí jisté poučení.
To první by se zlobením nazvat dalo. Protože to už je činění schválností a testování trpělivosti a dominance...

volnost Vše, co v dětech je, tak mají od nás. Ať je to jakákoliv zkušenost v jejich životě. Vše se promítne do jejich osobnosti...
Samozřejmě, že je pravdou, že zkouší, kde si co může dovolit... někdy valím oči, když vidím ty moje hodné děti, které jsou ve školce úplně bez problémů, co zkusí na své rodiče!!! Oni přesně vědí, co kde mohou či nemohou.