Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Pridám jednu kontroverznú tému - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Pridám jednu kontroverznú tému
05.12.2008 - 19:22
alassea
Pridám jednu kontroverznú tému
Rozmýšľali ste niekedy v svojom živote o svojom odchode z tohto sveta?myslím tým,ako chcete byť pochovaní,či do zeme,alebo spopoľnení.Viem,že človeku je to už "potom" jedno,ale .Vždy som sa bála ohňa a zem je moj živel /som panna/ napriek tomu v poslednej dobe som rozmýšľala,že by som chcela ,aby moj popol rozsypali moji blízki po nejakej pokojnej krajine.Desí ma na tom len to krematórium,ideálne by bolo spraviť obrad a spáliť moju telesnú schránku-s úctou,napr.tak ako to mala Indira Ghándiová.....Myslím to vážne,neviem,či je to u nás povolené-myslím to rozsypanie popola podľa vlastného želania.Aký máte názor na túto vec?Ďakujem za odpovede.
Stránka:
1 2
08.12.2008 - 00:21
| Filtr
alassea
» Iza23
a ešte sa vrátim späť k cintorínom,ja tiež občas chodím rada na cintoríny,je tam zvláštny pokoj,stromy...ale nerada tam chodím s deťmi,práve preto,že mám pocit,že tam može byť veľa duší,ktoré sa nedokázali odpútať od svojho tela,a prejsť na druhú stranu.A deti sú vhodné médium pre tieto stratené dušičky,si myslím.ďakujem za príspevky
08.12.2008 - 00:37
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Večernice Arwen, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tyto duše nejsou jenom na hřbitovech, jsou všude kolem nás a malé děti je často umí vidět, protože jsou bezprostřední a vnímají nezahlcenou myslí ... Není čeho se bát, mluví na nás a potřebují naši pomoc ...
=====
Tyto duše nejsou jenom na hřbitovech, jsou všude kolem nás a malé děti je často umí vidět, protože jsou bezprostřední a vnímají nezahlcenou myslí ... Není čeho se bát, mluví na nás a potřebují naši pomoc ...
08.12.2008 - 00:55
| Filtr
atraM
» alassea
No jo, my vlastně docela slušnou dobu pěkně odbočujeme od tématu...
Tak k tomu původnímu - jak to mám s tím přemítáním o smrti?
Není to vlastně tak nedávno
(no jo, už je mi nějakej ten pátek ),
co jsem se přesvědčila o tom, jak důležité jsou tyhle rituály spojené s pohřbíváním...
Už dvakrát se stalo, že mi umřel kamarád.
Mladí lidi (tragické nehody), dost velkej šok...
V prvním případě to byla pro rodiče tak strašlivá rána, že se stáhli absolutně do sebe, s nikým nekomunikovali a pohřeb nebyl veřejný... Já se o té smrti dozvěděla v nejnevhodnější dobu od přátel a všechno proběhlo bez rozloučení...
Ještě spoustu let potom jsem s tím odchodem nebyla smířená. Kdykoli jsem v dálce viděla podobnou siluetu nebo stejný typ auta jako měl on, jsem měla tendence reagovat a v zápětí si připomněla tu bolest...
Druhý případ byl téměř opačný - s obrovským důstojným obřadem a několika stovkami mladých uplakaných lidí.
Vlastně taky docela stresující záležitost, ale potom byl klid. I smíření. A přehlídka láskyplných vzpomínek...
Tak to mám vlastně tak, že bych byla ráda, aby to případní pozůstalí mohli uspořádat po svém...
Rozloučit se, přijmout to a zvyknout si...
Mám dojem, že jakejkoli způsob má něco do sebe.
Oheň pro mě představuje transformaci, očistu, znovuzrození a přechod do jiné dimenze.
Pohřeb do země zase odevzdání se přírodě a rostlinám. Věčnost, čas a koloběh.
Námořnickej pohřeb do moře zase návrat do praoceánu lásky. Rozplynutí se a věčný pohyb.
Tibetský pohřeb, kdy je tělo rozděleno zvířatům (ponejvíc nějakým těm supům, jestli se dobře pamatuju)
mi teda připadá hodně exotickej a nijak mě nebere, ale konec konců, i tenhle bleskovej koloběh - proč ne...
Pořád lepší, než když si urnu s příbuzným někdo nechává doma na skříni!
To mi přijde hodně morbidní a to jediné bych fakt nechtěla...
Tak k tomu původnímu - jak to mám s tím přemítáním o smrti?
Není to vlastně tak nedávno
(no jo, už je mi nějakej ten pátek ),
co jsem se přesvědčila o tom, jak důležité jsou tyhle rituály spojené s pohřbíváním...
Už dvakrát se stalo, že mi umřel kamarád.
Mladí lidi (tragické nehody), dost velkej šok...
V prvním případě to byla pro rodiče tak strašlivá rána, že se stáhli absolutně do sebe, s nikým nekomunikovali a pohřeb nebyl veřejný... Já se o té smrti dozvěděla v nejnevhodnější dobu od přátel a všechno proběhlo bez rozloučení...
Ještě spoustu let potom jsem s tím odchodem nebyla smířená. Kdykoli jsem v dálce viděla podobnou siluetu nebo stejný typ auta jako měl on, jsem měla tendence reagovat a v zápětí si připomněla tu bolest...
Druhý případ byl téměř opačný - s obrovským důstojným obřadem a několika stovkami mladých uplakaných lidí.
Vlastně taky docela stresující záležitost, ale potom byl klid. I smíření. A přehlídka láskyplných vzpomínek...
Tak to mám vlastně tak, že bych byla ráda, aby to případní pozůstalí mohli uspořádat po svém...
Rozloučit se, přijmout to a zvyknout si...
Mám dojem, že jakejkoli způsob má něco do sebe.
Oheň pro mě představuje transformaci, očistu, znovuzrození a přechod do jiné dimenze.
Pohřeb do země zase odevzdání se přírodě a rostlinám. Věčnost, čas a koloběh.
Námořnickej pohřeb do moře zase návrat do praoceánu lásky. Rozplynutí se a věčný pohyb.
Tibetský pohřeb, kdy je tělo rozděleno zvířatům (ponejvíc nějakým těm supům, jestli se dobře pamatuju)
mi teda připadá hodně exotickej a nijak mě nebere, ale konec konců, i tenhle bleskovej koloběh - proč ne...
Pořád lepší, než když si urnu s příbuzným někdo nechává doma na skříni!
To mi přijde hodně morbidní a to jediné bych fakt nechtěla...
08.12.2008 - 19:36
| Filtr
jana.jon
Moji rodidče se rozhodli tak, že chtějí rozptyl. Moc se nám to se sestrou nelíbilo, ale respektovaly jsme to. Ještě když byli rodiče živí, tak jsme jezdily celá rodina 2krát do roka k babičkám a dědečkům na hrob, a to bylo v Čechám a my bydleli na Moravě. Vzhledem k tomu, že já nyní bydlím v Čechách a rodiče jsou na Moravě, tak jsem to vyřešila po svém. Když mají svátky a narozeniny a jsou dušičky, tak si koupím květiny do vázy a zavzpomínám na ně. Když chodím na hřbitov, tak vidídm ty opuštěné hroby (lidi), kteří mají - nemají příbuzné a už jsou buď daleko nebo jsou nemocní a nemohou přijít na hřbitov.
09.12.2008 - 23:12
| Filtr
Ratus
Pokud budou mé tělesné orgány použitelné, tak at si je ze mě vykuchaj a dají je někomu kdo je potřebuje. Asi to bude znít dost morbidně, ale docela by se mi líbilo, kdyby mě prostě sežrala nějaká zvířata,draví ptáci, vlci a pak červy atd. ale vím, že tohle se mi asi nesplní.
Dobrý nápad tato diskuse.
Dobrý nápad tato diskuse.
11.12.2008 - 21:31
| Filtr
Zhmotnena
Tak ja by som sa chcela vratit odkial som prisla. Clovek bol asi stvoreny z hliny, teda zeme a myslim, ze by sa tam mal aj vratit. Je to len teles. schranka. Najdolezitejsie je Vase osobne prianie. Ide predsa o Vase telo. Clovek sam musi citit, co je pre nho najlepsie. Tak ako za svojho zivota, tak aj po jeho smrti. Nakoniec je to vlastne jedno, ci cez ohen, alebo priamo do zeme. Lebo Ohen je vlastne sucastou zeme-ako popol. A roztrusenim sa aj do zeme dostava.
© 2007-2024 Najdise.cz