Pridám jednu kontroverznú tému - Diskuze a zkušenosti

atraM » alassea Ahoj Beo,
tos mi připoměla člověka, kterej strašně rád fotí hřbitovy.

Ne, vážně, s tím úsměvem jsem se nespletla!
Ono mi to přijde vlastně nakonec takové docela objevné a optimistické, protože k tomu má i takovou svoji teorii o kultuře.
Že hřbitovy jsou prostě místa, které o kultuře toho kterého národa prozradí nejvíc.
A konec konců - v jeho podání je to na těch fotkách i vidět, hodně cestuje po celé planetě...

Možná ten jeho náhled docela ovlivnil můj vztah k těmhle záležitostem.
Třeba takové Chillské hřbitovy mi vůbec nepřipadají morbidní...

atraM » zjarda

atraM » Psyko Nedávno probíhala novinama zmínka o nějaké holčičce (nevím, jestli Britka nebo Američanka), která přesně tohle udělala.
Prožila většinu dosavadního života po nemocnicích, během léčby jí zničili srdce tak, že její přežití teď závisí na jeho transplantaci a ona to odmítla...
Najednou jsem ji, člověče, dokázala pochopit...

Hodně mě pak zaujaly následné polemiky o tom, jestli dítě takhle o sobě může rozhodovat, docela nářez!

Najdise.cz » atraM Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zjarda, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Taky jsem o ní četl. Od pěti je pořád v nemocnicích a transplantace by znamenala další tři operace a stejně by to bylo dočasné řešení. Ani se nedivím, že už takto žít nechce. Obdivuju její rodiče, že jsou schopni ji v tomto podporovat. Pokud ti transplantace zachrání život, má to smysl, ale jí by zachránila živoření. Pak to smysl nemá.

atraM To je hezká myšlenka...

atraM » atraM Nechceš to, Paolowe, trochu rozvést?
Mně třeba moc není jasné, jak to myslíš s tím, že pokud budeš obcházet rozum, nebudeš ovladatelný manipulátory.

Manipulátoři sice na jednu stranu racionalizují až běda a je to jeden z jejich nástrojů, ale na druhou - daleko silnější kalibr mají v tom, že mistrně dokáží brnkat na emocionální vlákénka, které zasahují hodně hluboko do podvědomí obětí.

Myslím, že rozum máme od toho, abychom si dokázali věci třídit a ochraňovat se. Podle mě má i dost velkej význam při setkání s manipulátorem...

Nechceš se o tom, co jsi myslel, rozepsat třeba i soukromě nebo v nějaké jiné diskusi?
(Abychom se nedostávali tolik od tématu.) Zajímá mě to...

atraM » alassea No jo, my vlastně docela slušnou dobu pěkně odbočujeme od tématu...

Tak k tomu původnímu - jak to mám s tím přemítáním o smrti?

Není to vlastně tak nedávno
(no jo, už je mi nějakej ten pátek ),
co jsem se přesvědčila o tom, jak důležité jsou tyhle rituály spojené s pohřbíváním...
Už dvakrát se stalo, že mi umřel kamarád.
Mladí lidi (tragické nehody), dost velkej šok...

V prvním případě to byla pro rodiče tak strašlivá rána, že se stáhli absolutně do sebe, s nikým nekomunikovali a pohřeb nebyl veřejný... Já se o té smrti dozvěděla v nejnevhodnější dobu od přátel a všechno proběhlo bez rozloučení...
Ještě spoustu let potom jsem s tím odchodem nebyla smířená. Kdykoli jsem v dálce viděla podobnou siluetu nebo stejný typ auta jako měl on, jsem měla tendence reagovat a v zápětí si připomněla tu bolest...

Druhý případ byl téměř opačný - s obrovským důstojným obřadem a několika stovkami mladých uplakaných lidí.
Vlastně taky docela stresující záležitost, ale potom byl klid. I smíření. A přehlídka láskyplných vzpomínek...

Tak to mám vlastně tak, že bych byla ráda, aby to případní pozůstalí mohli uspořádat po svém...
Rozloučit se, přijmout to a zvyknout si...
Mám dojem, že jakejkoli způsob má něco do sebe.

Oheň pro mě představuje transformaci, očistu, znovuzrození a přechod do jiné dimenze.

Pohřeb do země zase odevzdání se přírodě a rostlinám. Věčnost, čas a koloběh.

Námořnickej pohřeb do moře zase návrat do praoceánu lásky. Rozplynutí se a věčný pohyb.

Tibetský pohřeb, kdy je tělo rozděleno zvířatům (ponejvíc nějakým těm supům, jestli se dobře pamatuju)
mi teda připadá hodně exotickej a nijak mě nebere, ale konec konců, i tenhle bleskovej koloběh - proč ne...
Pořád lepší, než když si urnu s příbuzným někdo nechává doma na skříni!

To mi přijde hodně morbidní a to jediné bych fakt nechtěla...

alassea » atraM Ten pohreb je naozaj veľmi doležitý,aby sa človek rozlúčil,prijal ten odchod,mne sa tiež stáva,že si neuvedomím,že strýko už zomrel-pretože som mu nebola na pohrebe