Cesnak medvedí - Diskuze a zkušenosti

růžička Česnek medvědí
Čerstvé listy česneku medvědího sbíráme na Jaře. Umyjeme je, drobně pokrájíme a konzumujeme v syrovém stavu. Česnekem medvědím posypáváme i hotová jídla, podobně jako petrželí. Dodává jídlům jemnou chuť a zdobí je. Z česneku medvědího lze připravit i salát nebo ho připravit jako špenát.


Esence z česneku medvědího
Léčivou moc česneku medvědího si uchováme po celý rok, připravíme-li si z něho esenci. Drobně pokrájené listy česneku medvědího naložíme na podzim do láhve i s cibulkami. Zalijeme 38 až 40% režnou pálenkou a láhev odložíme alespoň na dva týdny na teplé místo. Čtyřikrát denně užíváme 10 až 15 kapek esence zředěné malým množstvím vody.

růžička Ve středověku byl užíván proti moru. Mattioli ho doporučuje jako prostředek proti střevním bolestem a nadýmání.

Kromě česneku kuchyňského roste u nás planě řada druhů česneku - medvědí, polní aj. - jejichž čerstvé listy se mohou zjara používat jako koření. Jsou však aromatičtější než česnek kuchyňský.



Česnek je vlastně vytrvalá rostlina. Kulturní formy se množí vegetativně z cibulek v jednoleté kultuře. Rozeznáváme bílé česneky (nepaličáky), které nemají květní osu, a tzv. paličáky, česneky modravé, s květní osou. Na ní se mezi květy tvoří pacibulky, ty lze použít k množení i ke kuchyňskému upotřebení.



Česnek se vysazuje na podzim (paličáky a některé nepaličáky) nebo na jaře (úzkolisté nepaličáky). Typy paličáků nikdy nesázíme na jaře. Pěstuje se v lehčí půdě, vysazují se jednotlivé stroužky.



Celá rostlina je prosycena pronikavou česnekovou vůní, kterou způsobují silice obsahující síru. Plané česneky mají vyšší obsah silic a ostřejší chuť. Jinak obsahuje česnek aminokyseliny, glykosidy, cukry. V česnekové silici je přítomen alliin, měnící se enzymy na allicin, který účinně usmrcuje baktérie. Dále česnek obsahuje asi 15-20 mg vitamínu C ve 100 g, vitamíny B, význačný je obsah síry.



Česnek působí povzbudivě na vylučování trávicích šťáv, žluči, uklidňuje hladké svalstvo střev, má vliv na dýchací ústrojí, reguluje baktérie v tlustém střevě, prokrvuje koronární cévy srdce. Snižuje krevní tlak, užívá se při chřipkových nákazách, proti střevním parazitům, proti nadýmání, při arterioskleróze. Mladé listy česneku, zvláště divokého, mají vliv na tvorbu krve.



Nepříjemný pach česneku částečně odstraňuje žvýkání listové zeleniny (nebo routy). Česnek je výrazná
pochutina, která se uplatňuje snad v každé kuchyni. Hodně se používá ve francouzské, ale i anglické kuchyni, v italské, španělské, židovské, čínské, indické i jinde.



Česnek se požívá pokud možno v syrovém stavu. V kořenících směsích je obsažen česnek sušený, rozemletý na prášek.



Česnek se skladuje v suchých chladných místnostech chráněných před mrazem.



Pro ty, kteří se rozhodli svou potravu nejdříve zničit vařením:



Česnek se dá v domácnosti (kromě běžného způsobu) uchovat také tak, že se oloupané stroužky zalijí studeným solným roztokem (300 g soli na 1 I vody)

růžička Éterické silice v česneku jsou tak silné a penetrantní, že pomáhají uvolňovat nahromaděné hleny ve vedlejších dutinách nosních, průduškách a plicích. Pomáhají vylučovat jedy z těla kožními póry, takže se ptáme, jestli je vůbec vypařování česnekových vůní lepší než tiše odpočívající jedy v našem nitru.



Česneková šťáva se osvědčila při odstraňování střevních parazitů. Úplavici, amébiasu a podobné choroby můžeme touto šťávou účinně zlepšit

estliže si přece česnekovou šťávu připravíte, je potom vyloučeno, abyste použili odšťavňovač pro jiné šťávy. Z přístroje, jednou takto použitého, je po několik dnů nemožné odstranit česnekové aroma a všechny šťávy mohou mít česnekovou příchuť!
Pevná potrava se musí zažívacími pochody napřed rozložit a stát tekutou. Je nutné, aby zažívací proces oddělil molekuly od vlákniny, aby mohly osmózou proniknout střevními stěnami. Pak mohou být dopraveny do jater a tam přeměněny na účinné látky, které potřebují buňky a tkáně.



Čerstvé syrové šťávy ušetří zažívacímu ústrojí mnoho energie, která by byla nutná ke zkapalnění pevné stravy.



Pevná potrava potřebuje průměrně tři až pět hodin "zažívací činnosti", kdežto šťávy jsou během několika minut stráveny a v krátké době tělem přijaty