Venku sluníčko začíná hřát a kytky probírat k životu.Všude voní jaro,ale pro mě je to nějak málo.Přišla mě navštívit nezvaná návštěva..ta kterou jsem nikdy poznat ani nechtěla.Chodí všude za mnou a nejde se jí zbavit,ani otrávit ani jinak zabít.Každé rano na mě čeká pořád mě leká.Nesnáším tu potvoru kazí mě všechny dny.Co s tím? Marně přemýšlím.Vzala mě chut k životu nebaví mě vubec nic.Nemám skoro,už co říct.Kdo to zná tak ví.Kdo to nezažil tak mu přeju at se jaké to je NIKDY nedozví.
samota
všichni máme tyhle své dny,neboj Jen nepodléhej a hledej odpověd na tu svou otázku-proč?! . až ji najdeš(jako už plno z nás ) už ta potvora nebude mít u Tebe žádnou šanci Tak se drž a jen se nevzdávej bez boje,ju?
samota
» Ilon spí s měsícem
no,tak daleko snad fakt nespadnu-moc se snažím a bojuji a hledám cestu kudy z toho ven...jen nevím,jak dlouho to člověk může vydržet-když prostě musí vydržet(musí v tom nějaký čas být-není jiná možnost)..stále jsem ale tu cestičku nenašla...ale "až zítra" znám už moc dobře a to už je dost drsný i pro mě -dříve skoro workoholika