LesníLežím si na trávě která trochu zebe, odměnou mi však je ten výhled na nebe. Nebe je blankytné, až oči přechází když slunce vysvitne, už mi nic neschází. Stromy tu objímám, jen hlas lesa vnímám, blbě se usmívám, sám sebe dojímám. S kosem si zazpívám, do slunce se dívám, sílu tu nabírám, dnes lidi nehledám.
Sluník
Po dlouhé době jsem měl čas zajít do lesa a tohle z toho vzniklo, při zpáteční cestě jsem se zastavil v jedné velmi zajímavé a prospěšné kavárně, to sepíši za malou chvíli.