Na břehu rybníkaležela hvězdachtěl jsem ji chytitstále mi unikáasi se stydí.Tiše! Něco mi říká:Nestydím sejsem přece tvoje hvězdaco už dávno nesvítíjsem tvé jáduše zašlapaná do kvítíne,to se ti nezdá.Vyhořelý zdrojz mysli stékající znoj.Mlč prosím!Už vím,jsi moje Včeraco už nechytímza věčného šerahledám Zítřekhvězdu,co zvednu z kytekna nebe pověsím.