Jsou rána,kdy vstáváš s těžkou hlavou,s pocitem jako před popravou,když víš,že skálou nepohneša místo lásky snídáš lež...Rána,kdy ptákům zmrzly notya slzy z ledu zdobí ploty,kdy mračno myšlenek tě pozřea srdce lásce dvířka přivře...Jsou dny,kdy slunce nezasvítí a jsou i louky prosté kvítí.Jsou rány,které čas nezahojí a ani rytíř v lesklé zbrojitvůj smutek silou neporazí.Jsou zkrátka dny,kdy v duši mrazí....A tak,než slunce vyjde znovuzkoušíš dát pár not na osnovu,pár slov do veršů poskládat a čekatnežli začne tát....