Je čas,kdy mrtví z hrobů vstávajía živí do nich uléhajíkdy smutní se radujía veselí bědujíbohatí živoříchudí se blahem pitvoříodpočatí únavou padajíunavení tančí a zpívajíchromí skotačízdraví jim nestačínaplodní plodív dobrých zlo se rodí.Je čas,kdy lásky umírajírytíři se vzdávajía nuzáci bojujíchlad proudí ze slujínářky raněných znínekonečně mnoho dní.Čekám,až se rozedníhřát začně slunce polednízlé sny zmizí v prachupak postavím se svému strachu.
hele holka,buď mě chceš nebo si běž takových jsou stovky co schovají mne pod své krovky a ty velkou chybu činíš že jsi slepá i když vidíš dobře,půjdu dál změním sál už mne zpátky nevolej nejsem levný výprodej....
RaMa
» Posel
Hm, se mi to zdá takový jednoduchý, to není Tvoje sousto zkus to víc procítit, přesně tak když píšeš smutno citově, pak by to nebylo marný a jak Ti tu už bylo řečeno víckrát, měl bys vydat sbírku poozie s názvem nedobytná, nezkrotná - já Tě dostanu