Tlapkama umouněnýma,vyskákanýma do korun jablonípro ovoce sousedů,pro oříšky bez šatůpro okamžiky bez dechu,hladím tvou cizí tvář,kominíku ze sna.Dopadají tiše naše kroky,jen vítr všiml si, že vůně je jiná,jak krůpěje potu z vůlepomalu plamen svíčky uhasíná.Na stěnách rozmazaných mandal-to vichřice přehnala se světyto za zády břinkly kastanětyto Venuše a Mars na lidi si hrajíto těla se srdcí ptají"Co je správné?"a srdce se duší ptají:"Co je chtěné?"- za stíny tušit lze mnohé...