Mám rád když vítr čechrá vlasykrásně zavoníhladí tvářeTeď však nehladínečechráale urputně fackujeuž prý od polární zářeJdeš nocía mezi fackami větruslyšíš skučivě tesknénaříkání lámajících sepaží stromůJdeš nocía mezi fackami větruvidíš nechápavě zvědavénadzvedání trhajících se střech domůJdeš nocía myslíš na tyjímž vítr svou prudkostípřeruší klidné spaníJdeš nocía můžeš jen bláhověse snažit zastavit ten nezvaný vítrsvou otevřenou dlaní