možnost - Diskuze a zkušenosti

Jednou, kdysi strašně dávno, vzedmula se vlna samotné existence, dřív než bylo světlo, láska a tma. A ta krása, síla a věčnost, na jejím hřebenu stale se nese, jako moře času, kde věčnost, je jenom pomijivým dojmem. Plyne jak vítr, který hřeje, ale i mrazí... i my na ní plujeme, časem vstříc svému štěstí a osudu. Učíme se plavat, veslovat a kormidlovat naše kocábky života, v tom nekonečném moři možností. Jak ale doplujeme, je už jen na nás...