Cirkus - Diskuze a zkušenosti

Vracela se ze školy a stále přemýšlela o babičce. Bydlela u ní pár dní. Babička byla taková stará nenápadná myška, ale jí se zdálo, že má v oku zvláštní jiskřičku. Včera večer se jí na to zeptala. Po pravdě řečeno, ptala se několikrát. Babička pořád odpovídala vyhýbavě, ale ona se nedala zmást a stále se k tomu vracela. A nakonec přece jen babička vyprávěla.„Víš, děvenko, co to je cirkus? Tak pak si možná představíš, jak jsem já žila. Možná jsem byla původně divoká puma, ale žila jsem uvězněná v cirkuse. A tak já, totálně nezkrotná, jsem denně hrála pro lidi dojímavé představení o tom, jak jsem perfektně zkrocená. Předváděla jsem kousky, které se naprosto neslučovaly s mojí přirozeností. Panáčkovala jsem podle práskání biče a možná taky za tu kostku cukru. Uvázaná, uvězněná, zkrocená, daleko od přírody a volnosti.Nejdřív mě vychovával můj přísný táta. Nemyslel to asi špatně. Udělal ze mě vzorné, poslušné, čisťounké dítě, které umělo brzo chodit na nočník, smrkat a všechny zdravit. Pak tu roli převzal manžel. Postupně, jak šel čas, oba zemřeli, ale já dál prováděla všechny ty cirkusové kousky. Někdy jsem přemýšlela, proč to všechno dělám. Hlavně pak, když už nikdo nepráskal bičem a dvířka klece dávno nebyla zavřená. Ale byla jsem v té době dávno vypelýchaná karikatura kdysi tak obávané šelmy a pravou divočinu jsem vůbec neznala. Bála bych se asi v ní žít. A víš, že jsem vlastně nikdy, ani třeba na týden, neodešla z téhle chaloupky? Narodila jsem se tu, zůstala tu bydlet po svatbě, dosloužila tu rodičům i manželovi, vychovala děti, které se pak rozutekly do světa. Prostě tady je asi můj cirkus.“Stejně je babička skvělá a ona cítila, jak je ráda, že se k ní nastěhovala, i když jí to původně nijak moc nelákalo – bydlet se starou babkou. Docela se těšila, jak přijde domu a chytne jí kolem krku a dá jí pusu. Najednou měla silnou potřebu ji k sobě pořádně přitisknout. Cítila, že si jsou velice blízké.Došla domu a babičku nikde neviděla. Ale na stole ležel lístek: „Odešla jsem, nehledej mě. Neboj se, jsem v pořádku, možná víc, než kdykoliv v životě. A vrátím se sem až JÁ budu chtít. A tobě moc děkuji.“Všimla si, že i přes svůj věk má babička krásné písmo a bylo jí jasné, že taková se ve světě neztratí. Poslala jí vzduchem velkou pusu.