čtyřiačtyřicátá... - Diskuze a zkušenosti

Skála.Slunce se prochází po nebeském chodníkua vychází a zapadá,do slunce mžourám snad už jen ze zvyku,něco mě napadá,při pohledu na jednu ze stříbrných skal,kterou malý paprsek obletoval,zda kamení, či roztává.Snad je to jen můj pocit, co usadil se ve mě,že zvedla tvář z hlíny matička Země,jen proto, aby se člověk zbavil pout,jen proto, aby směl ji obejmout.Člověk krotí čas, snaží se proplout,tady Zem zvedla tvář, smíš se jí dotknout,klidně tu zůstaň, až tiše padne stína zvedni oči k těm horám vysokým.To jsou ty chvíle a děkuji za ně,kdy smím přistoupit a položit dlaně,kdy smím přitisknout svou tvář na její,ona mě odmění.Síla co z jejího středu vyvěrá,odvede smutek a oči zavírá,v srdci je ticho, na duši padne klid,teď se mnou může odejít.Slunce se prochází po nebeském chodníkua vychází a zapadá,střídavě bere s měsícem za kliku,svůj klíč předává,mám sebou jednu ze stříbrných skal,tenhle pocit mě očaroval,její moc zůstává.