Až havrani zešedivía my zas budem krásnía budem vonět po jahodácha lesy budou našim domovem...Vzpomenu si na tyhle časyplné plísní a vrzajících kostí,kdy mlčet je skoro povinnostkdy útočištěm- tlící listía Romeo s Julií zlým snem...Pochopit tak stromya být sám sobě šamanemna stolech mít čistoa duši přejet plamenem!Opustit ústa děvky /myšleno obrazně/přestat kajícně zpytovatzačít konečně milovat/srát na obrazy!/počítám na prstech, které ještě zbyly z mého snu..."Quo Vadis?"