na stole kus listu leží obyčejný papír zmačkanýmé oči na něj stále hledíjak nitkami slz je protkanýstačila obálka jedna jedinkástejně jako když strom pokácelibyla to jen chvilinka malinkáa životy se vniveč zobraceliznova a znovamlhou procházímpo sté čtu tvoje slovaLÁSKO, ODCHÁZÍMjsem list zmačkanýnitkami slz protkaný
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)