Srdce sněhuláka - Diskuze a zkušenosti

Probrala se a ucítila vůni vánočního punče. Ležela v neznámé místnosti, v cizí posteli, vůbec netušila, kde se tu vzala, ale bylo jí nádherně. Zavřela znovu oči a snažila si vzpomenout…Ano, Štědrý den, honička, přípravy, stromek, salát, zabalit dárky, smažit kapra… A přítel stále nešel. Pak se objevil, středně podnapilý, prý se stavěl s kamarády na jedno. Najedli se, rozbalili dárky a on na gauči usnul. Bylo jí velice smutno.Takhle si život nepředstavovala. Takhle ne. Kde je láska, vášeň, tvůrčí snaha udělat druhému skutečnou radost. Kde je ten nádherný žár nebo příjemné teplo. Ucítila ledovou zimu. To už směřovala ven. Někam pryč a daleko. Mráz jí zalézal pod nehty a vybarvil jí tváře do ruda.Za městem v lese se pustila do stavby sněhuláka. Nechtěla být sama. Chtěla mít někoho, komu by to mohla všechno říct, komu by se mohla vyplakat na rameni. Někoho, kdo by ji pochopil. A hlavně to musí být někdo, kdo má skutečně srdce, napadlo jí, když sněhuláka dokončovala. A tak si sundala své červené rukavice a na hrudi z nich vytvořila sněhulákovi nádherné srdíčko.A pak už jen ví, že mu všechno, všechno řekla. Jak postupně ztratila své iluze, jak se cítí osamělá a nepochopená, citově zmrzačená, jak je nešťastná a sama…. Pak ví, že sněhuláka skutečně objímala, aby cítila něčí blízkost a plakala a plakala a co bylo dál už neví.Zkusila znovu otevřít oči. Nad sebou uviděla sympatického muže, který se trošku nejistě usmíval. Zavřela a znovu otevřela oči. Nezmizel. „Kde to jsem a co tu dělám? Jak jsem se tu ocitla?“„Nevím, kdo jsi. Celý život se mi rozsypal a tak jsem se rozhodl, že se na Štědrý den o půlnoci v lese zastřelím. A když jsem tam došel, našel jsem tam sněhuláka s nádherným červeným srdcem. Bylo to komické. Lidi srdce často nemají a sněhulák, ledový bezcitný sněhulák, ten ho měl. A pak jsem tě uviděl ležet vedle sněhuláka. Nejdřív jsem si myslel, že jsi mrtvá. Byla jsi úplně zmrzlá. Ale pak jsem zjistil, že dýcháš. A v tu chvíli jsem pochopil, že musím žít, abych tě zachránil, abys ty mohla žít. Odvezl jsem tě domu a věřil, že se z toho dostaneš. Tedy věřil jsem ještě mnohem víc. Že se z toho dostaneme oba.“Vzala ho jemně za ruku, usmála se a rozplakala.