Jen o malý kousekpro duši mou,proč měla bych se bátsi říct...Když vím,zač každý den dýcháma po čem toužím,sním...Vždyť sny utváří bytí,tak proč cítím bolest,a smutek?Přec teď mám,co chtěla jsem míti.Skutečně?Tak za tím snemřítím se(jak smyslů zbavená)leč do propastia jako Medusanechávám za sebouzkamenělá srdce...