Podprsenka - Diskuze a zkušenosti

Vyndavala z tašky nákup, který manžel donesl a najednou - skoro na dně - zmačkaná, středně opotřebovaná, krajkovaná červená podprsenka. Vyrazilo jí to dech. Chtěla vykřiknout, ztropit zcénu, vrhnout se s nožem na manžela, ale on odešel ještě někam do garáže, takže ho v tu chvíli neměla hned po ruce, aby ho na místě zabila.Já ti dám, že Karel potřeboval něco poradit a pomoct, proto jsem se zdržel, kdoví s jakou courou ses válel. A ještě si schováváš její prádlo mezi naše rohlíky a jogurty. A já, naivka blbá, ti tak bezmezně věřila. No počkej. Já ti ukážu Karla.Za chvíli se trošku, v rámci možností, uklidnila a vymyslela plán. Jen k tomu potřebovala nějakou spolehlivou kamarádku, které to může vše říct a ta si to nechá pro sebe a pomůže jí. A samozřejmě, aby to nebyla ta mrcha. Ale které kamarádce teď vlastně může s určitostí věřit? Co když právě některá z jejích kamarádek..? To je strašné!Nakonec se rozhodla právě pro Karlovu ženu. Jednak nebyla schopná uvěřit variantě, že by ona něčeho takového byla schopná. A za druhé jí přišlo krajně nepravděpodobné, že by manžel uváděl právě Karla, se kterým se údajně zdržel, kdyby se muckal s jeho ženou. Přece jen jsou to jejich výborní přátelé. Někomu přece ještě věřit musí.Podprsenku zatím schovala a domluvily se telefonem na setkání za pár dní.Popsala svůj plán. Potřebuje, aby nějaká jiná žena zavolala jejímu maželovi do práce k jeho sekretářce, tedy přesněji dnes asistence a řekla něco na způsob "...vyřiďte šéfovi, že se na něj jeho koťátko dneska v pět moc těší, ať se určitě zastaví, už se nemůžu dočkat..." a pak ho budou nenápadně sledovat a uvidí, kam půjde a je to.Jenže, jak se zdálo, kamarádka byla malinko víc při smyslech. Jevilo se jí to jako úplná blbost. Kromě toho, že to je zcela naivní a trapné, tak to má několik chyb. Jednak by byl dost hňup, kdyby na tohle jen tak naletěl - a jemu to zase celkem myslí - a pak to neřeší variantu, že to je třeba zrovna právě ta sekretářka nebo někdo z práce, s kým tam normálně je. A za třetí to vše může být třeba jen nějaké nedorozumění."Nedorozumění, tomu ty říkáš nedorozumění...? A co mi řekneš na tohle? To je nedorozumění?" a vytáhla ze skříně zmačkanou podprsenku a hodila jí na stůl. "Tohle je ti málo?" Kamarádka jí vzala do ruky, chvíli si jí prohlížela a pak s ledovým klidem řekla: "Víš, něco ti řeknu. Tohle je moje podprsenka." Tak něco takového nečekala. Krve by se v ní nedořezal. "Ty? Ty? ... Jak jsi jen mohla..?""Zkus se uklidnit, prosím tě. Není to tak, jak si myslíš..." "Ne!!! A jak to tedy je!??"O den později poslala Karlovi SMSku: "Ahoj Karle, nasla jsem manzelovi cizi podprsenku. Jedu na Skalu sebevrahu. Mej se. Pa." A potom vypnula mobil.Karel byl jako omráčený. Co dělat? Rychle jí zkoušel zavolat zpátky. Ať děláme. co děláme, nemůžeme vás spojit. Zkuste zavolat později. To je strašný. Ona se snad zabije. Ona se zabije. A... to vše kvůli němu. Jak mohl mít tak blbý nápad a dát ze srandy jejímu manželovi tajně pod nákup podprsenku svojí ženy. Myslel, že bude sranda. Od té doby pořád čeká na nějakou reakci a pořád se nic neděje. Samozřejmě, že už mu to bylo divné. Ale... Ale tohle přece ne! To přece nechtěl!Ke skále to je asi sedmdesát kilometrů. Dobře to tam znali všichni čtyři. Byli tam celkem nedávno na společném výletě a dívali se, že tam skutečně kdo skočí, tak nemá šanci. Tenkrát se tomu ve výletní restauraci, která tam je, srdečně smáli a dělali si z toho srandu. Jak ho mohlo napadnout, že... Ano, udělal skutečně blbost, ale prosím tě, neskákej....Jel jako smyslů zbavený. Nekonečná hodina. Doufal, že ji třeba dojede cestou. Znovu zkoušel volat. Marně. Zoufalství se stupňovalo. Rychle zaparkovat a běžet necelý kilometr do kopce ke skále. A tam...!? Kdo odhadne, co tam vlastně uvidí. Pot z něj doslova stříká, ale každá vteřina může rozhodovat o životě nebo smrti.A najednou ji uviděl. Seděla s manželem ve výletní restauraci a spokojeně na něj mávala: "Ahoj Karle, co ty tady?" "Já, já... náhodou mám cestu kolem.... tak se tak procházím...", blekotal zcela nesmyslně, "a co vy tady?" "My máme výročí svatby, tak trošku oslavujeme, nechceš si s námi dát třeba kávu?" teď se výborně bavila ona i s manželem. Ještě štěstí, že tenkrát nestihla zabít ani manžela, ani Karlovu ženu."Ne, díky, nebudu vás rušit, když máte to výročí, stejně chvátám domu," odpověděl opět poněkud nesmyslně."Jo, Karle", vytáhla z kabelky úhledný balíček, "vezmi, prosím tě, ženě vrátit podprsenku, že moc děkuji za půjčení, ale přece jen - vlastní je vlastní."