v noci se zvedne vítrrozfouká listí spadanéa nad ránemkdyž stichne smíchi světuslyšíš zpívat slavíkato duše tvé se dotýkáčas netikátak nedívejse zpěttu pod spadaným listímleží tvé snyuž téměř spícíjen rozhlédni se po ulicia pozbírej je do dlaníať nezraníje sníh...
Renor
...pak vítr, jež listí rozfoukal pohladí mou tvář tak zmateně se tu jen tak potloukal tak divoce rozsvítil zář v mém srdci...
...pak mé sny spadnou z nebes, jako to listí ze stromu svého poletují si, až najdou tebe jak sbíráš je a chráníš-od všeho zlého jako mne...
...ne, ty nenecháš listy zasypat sněhem vždyť slavík stále zpívá naši píseň necháš se unášet jeho krásným zpěvem a pak náhle zmizí z duše tíseň jako teď...