Dva roky byla jsi mým smyslem života,ten se teď rozplynul, zbyla jen samota.Chtěl jsem s Tebou navždy žít, dokonce si Tě i vzít.Vím, že musí to tak být, učím se s tím ale žít.Prvně učím se být sám,zatím to moc nezvládám.Přes den na nic chuť nemám,večer stěží ulehám.Sám vstávám a usínám,často na Tě vzpomínám.Pořád myslím na .... stále se mi po ní stýská.
PetV
» kapka růžové
Hele, Seiferte v sukních, jdi si šířit melancholii jinam Dneska je to všude samý volný verš, beztak kvůli tomu, že si lidi nechtějí namáhat mozky a slovní zásobu . Není nad staré dobré rýmy (a já to musím vědět, jednu právě doléčuji )
Ale tak co, volná společnost vyžaduje volný verš...mně tyhle střídavé, obkročné a sdružené rýmy připadají jako Paci, paci, pacičky...úplně snižují literární hodnotu výpovědi
PetV
» kapka růžové
Já teda dobrovolně nečetl ani jednoho z nich Ovšem ten prvně zmiňovaný aspoň získal nobelovku, tak jsem myslel, že ty budeš nejspíš druhá na řadě, když jsi takhle básnila už v páté třídě
Je to bohužel tak, všechno se rozvolňuje, i verše Kde jsou staré zlaté časy iambického pentametru
A tak je to báseň, kde je i forma důležitá
No ale už končím s připomínkami, já navíc na lyriku nikdy moc nebyl