první nádech jsem proplakalruce živé mě objalyříši hvězd jsem oplakalkdyž na cestu mi mávalymatky moje milovanév mlhách ještě něco volalytak krásné a usměvavé žel moje duše už nemohla je vyslyšet, byla nějak pochroumaná, potemněná, omámená, umrtvená či nově narozená…zbyl mi však můj dechnádech a výdechnádech a výdech….výdech a nádech ve snu vidím, když spím kdo to dýchá se mnou?pátrám nitrem svýmcítím sílu přímo hvězdnoutaky vůni květinovounádhernou a jemnou to matka Země je tu se mnouuž vím co na mě hvězdy volaly své dítě mi do vínku dávaly světlo uvnitř temnotŽIVĚ MODRÝ KLENOT
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)