první nádech jsem proplakalruce živé mě objalyříši hvězd jsem oplakalkdyž na cestu mi mávalymatky moje milovanév mlhách ještě něco volalytak krásné a usměvavé žel moje duše už nemohla je vyslyšet, byla nějak pochroumaná, potemněná, omámená, umrtvená či nově narozená…zbyl mi však můj dechnádech a výdechnádech a výdech….výdech a nádech ve snu vidím, když spím kdo to dýchá se mnou?pátrám nitrem svýmcítím sílu přímo hvězdnoutaky vůni květinovounádhernou a jemnou to matka Země je tu se mnouuž vím co na mě hvězdy volaly své dítě mi do vínku dávaly světlo uvnitř temnotŽIVĚ MODRÝ KLENOT
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
inkateo www.pracesesny.cz
» Jedna duše od studánky sv.Zdislavy
ten krásnej zážitek je uvitř tebe zkus se do něj zaposlouchat nepramení odnikud zvenčí , ale přímo z tebe někde venku byl jen spoušteč ale je vůbec nějaké venku? ani né ty sama se můžeš rozprostírat kam jen budeš chtít proto nám dělá tak dobře sdílení to nacházíme opět my sami sebe já děkuji tobě za to , že jsem mohl v tobě zarezonovat právě sdílením jsme jedno a přitom jsme sami sebou