Nehybně stojí na politisícihlavý davseschlých, zčernalých stařenekhlavy k zemi skloněné už nehýří barvamiuž hrdě neotáčejí hlavu za sluncemnebrání se houfům ptákůkteří jim vyklovávají očiodevzdaně čekajína svůj poslední denkdy stisk ocelových zubůje rozmělní a rozžvýkána onu osudovou chvílikdy lidé jako upířivysají jejich nazlátlou krevdo poslední kapky