Víš, co ti můžu to dneska řícíhořící svící pohledem nezhasíšdéšť šepotem nepřivolášKřič bolest svou, do propastimaluj polibek na plátno hrubéProměň slzy v nektarV ulici marnosti přesto zabloudíša poslední kámen v prachu ztracenýdá sbohem tvým láskám i tvým nadějím lapajícím po dechuŠkvírou směje se slečna Marnosta se svou matkou Beznadějíšklebí se pan SmutekZamkni konečně dveře labyrintu, v němž bloudíšNež i poslední svíce na cestě k blaženostizhasne a zčerná Semkni ruce, pros své slunce,před bránu z kruhu začarovanéhopřivede tvé kroky