Schoulit se do pozadí červánkůa nebeskou bránu pokrýt svými křídlyštěbetat s ptactvem jitra na břehu bezmyšlenkovía líbat o bezčasovosti pějící svou rodnou zem.V kapesníčku schovanou vzpomínkuna včerejší noci a ty předešlévšetečné "proč" ztrácí pomalu svůj jas- to jak schnou tvé mokré vlasy.Počkám si, až dohraje poslední tón symfonie,až dozní salvy smíchu a obdivných povzdechů,až usnulci zamžouraj a protřou si své oči,až tleskačům prokrví se dostatečně dlaně.Až opustí přítomní mou místnosta já za nimi zvenčí zavřu dveře,pak prosím tě snažnězašeptej mé jméno do ticha.