Jak ráda ztrácím významv dechu noční nostalgiev šumu protřepaných dníjež někdy chutnajjak shnilé ovocea jindy svou sladkostílámou chuťové buňkyi nejotrlejším diabetikům.Jsi spouštěčem štěstí,ale abych sakra pohledalaten schovaný čudlík,zatímco svým klidempod pavučinou věčnostiodhaluješ mi své vícero.Baví mě to,a ty víš jak,jinak bys šla už na jinou pouť...