Z vláhy ticha nocinaplnil jsem jejívyprahlou snění studnuPodíval jsem se pak přes její pevný okraja cítilže rázem studem rudnuV kašmírovém odrazu hladinynesčetně já zřelpodivné... hebké...propletence pozlacenýchčástí tělA tak její snění nenachází koncevždyť jen bláhovýby bděl