...tá láskačo vzrástla v maminom náručíčo svet ju nestihol mnohé naučiťtáktorá Ti žiarila v tvárinevinná chcela sa dospelo tváriťláskapre ktorú prichádzali ránapálilo slnko a chladil dážďtú navždy zničila nezmyselná ranaa Ty sa jej už nedočkáš...
ho.li.ma.
Ještě jednou musím reagovat. V Terezíně jsem kdysi, skutečně před řádkou let četl dílko jednoho z vězňů. To bylo zveřejněno na zdi dětského hřiště a hluboce se mi vrylo do paměti: "Chlapeček malý hezoučký jak poupě rozkvétající, až poupě odkvete chlapeček už nebude ..."