karma a lidé z minulosti - Diskuze a zkušenosti

Elatka Já to vím automaticky. Například moje spřízněná Hanička. Když jsem ji viděla poprvé, tak mnou projel takový zvláštní pocit, takové trochu ztuhnutí, úleva, klid, štěstí, napětí.. velice zvláštní. A když se mi podívala do očí, tak jsem prostě jaksi "byla doma". Je to moje spřízněná duše a dýchala bych za ni. Procházíme spolu už několikátým životem. Prostě to vím.

A s dalšími lidmi mám taky takové pocity, jistoty. Prostě někoho vidím a vím, že ho znám tak nějak víc než jak ho vidím. Takhle potkávám dva roky jednu holčinu, ale ještě jsem s ní nemluvila. Někdy ji musím zastavit a oslovit. Já ji znám. Cítím se k ní nějak mateřsky, jakoby kdysi byla moje dítě. Musím s ní mluvit někdy.

Jak to zjistit asi neporadím, ale se všemi svými společníky skrze minulé životy jsem se shodla na tom, že prostě víme. Neváháme ani jeden, ani ti, kteří moc na tohle nejsou.

Najdise.cz » Elatka Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele angua, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mám to nějak podobně. Neumím to vysvětlit. Prostě to hned vidím a vím to. Je to jak říkáš. Pohled do očí - podíváš se až na dno a tam to je.

spirit woman » Elatka Souhlasím, že to povětšinou určitě jde vycítit. Sama mám pár přátel, u kterých jsem to věděla od začátku a i u svého partnera mám zvláštní pocit. Ale svou nejlepší kamarádku jsem poznala teprve minulý rok a hned od začátku jsme k sobě chovali důvěru, takže jen doporučuji oslovit ji.
Někdy si myslím, že potkáváme osoby z minulých životů jen kvůli splnění určitých úkolů, a pak,když je tento úkol splněn se cesty těchto dvou duší rozejdou a tím si troufám říci, že i smrt v tom hraje svou roli jako u mé kamarádky.