POHÁDKA NE-POHÁDKA (6. díl) - Diskuze a zkušenosti

Sedlák zůstal stát jako omráčený. Ze sednice vyšla ta samá dívka a přece naprosto jiná. Zatímco dovnitř vběhla plačící zhroucená troska, která se chvěla strachem, nyní vyšla ven hrdá mladá žena. Byla nesmírně krásná, ale cítil, že se něco změnilo. Ano, že se všechno změnilo. Byla to žena, která si byla nejen vědoma své zářivé krásy, ale také své nesmírné hodnoty a důstojnosti. Ustoupil jí z cesty. Působila dojmem naprosté nedotknutelnosti. "Co se na mě tak divně díváš? Co po mě chceš? Já, já... já nic nemám..." Usmála se. "Tak snad poprvé mluvíte pravdu. Skutečně nic nemáte. Jste chudák zaslepený sám sebou. Jste parazit, špatná karikatura špatného muže." Vůbec netušila, co to vlastně říká, snad ty slova ani neznala. Možná s ní byla maminka a dávala jí sílu. Kdo ví. Viděla, jak se krčí víc a víc."Já ti nechtěl nic udělat, já... já... já jsem jen... já...." "Ano, to vás vystihuje, JÁ, JÁ, JÁ... Nikdy jste se nezajímal, co prožívám já. Jaké mám sny a přání, jaké mám ideály. Co mě trápí a tíží. Viděl jste ve mně svůj majetek, svlékal jste mě nenasytně pohledem, chtěl jste mě dokonce prodávat, abyste splatil dluhy, co jste nadělal díky alkoholu a kartám. Vaše srdce je plné bahna a kamení."V tu chvíli se sedlák svalil k zemi a jeho srdce prasklo. Roztrhlo se na dvě půlky a.... a představte si. Děvečka měla pravdu. Vyvalilo se bahno a kamení.Do dveří vstoupil Dědeček Jakoubek. Tolik se bál, že přijde pozdě. Pohladil děvečku úsměvem. Ta už se neztratí. Už zná svou cenu.(přístě dovětek - závěr)