POHÁDKA NE-POHÁDKA (3. díl) - Diskuze a zkušenosti

Sedlák skutečně zuřil. Vše měl tak promyšlené, děvečka jako lusk, na samotě se nikoho nedovolá, nikoho nemá (než jeho - hahaha). Konečně mohl mít snadný a rychlý zdroj obživy. A teď je pryč. To přece není možné! Musí se vrátit! A co ten dědek tu vlastně dělal? Co to bylo zač? Ještě, že vypadnul, je dost jinejch starostí než klábosit se senilním dědkem. Zaplatil vůbec za večeři? To bylo řečí, že má peněz dost a nakonec utekl bez placení. Svět je fakt totálně zvrácenej a amorální. Vlastně večeře nebyla. No stejně aspoň něco zaplatit mohl, peníze se vždycky hodí a jemu už celkem k ničemu nejsou, do hrobu si je nevezme.Po chodbě se mihl jakýsi stín. Vyběhl ze sednice a zahlédl děvečku zahalenou v dece jak zmizela ve své komůrce. Spokojeně si zamnul ruce. Tak máme ptáčka zpátky v kleci. Výborně. Nalil si skleničku a otočil jí do sebe. A jak krásného ptáčka! Ptáčka, který bude noc co noc snášet zlatá vejce. Spokojeně se rozesmál a praštil pěstí do stolu. "Tak kde je dneska ta večeře, ty .....?" Děvečka se objevila ve dveřích, červená studem a během přes les, ale již oblečená do zástěry a začala rychle připravovat večeři. Asi to všechno pokazila. Proč nebyla opatrnější? A kde je Dědeček Jakoubek? Slíbil přece, že v době večeře přijde a pak už vše zařídí on. A teď už by mělo být po večeři a on nikde. Kde se mohl zdržet? Nebo se jí to vše jen zdálo? Co když život není pohádka, co když dobro nevyhrává, co když žena vždy je jen zneužitá muži, co když maminka už nepomáhá, co když...."Tak pohni trošku s tou večeří! ... Doufám, že jsi dost dobře pochopila, co jsem ti dnes vysvětloval! Celý život se o tebe starám, šatím tě, živím, máš střechu nad hlavou a jsi k ničemu. Ale už jsi dost velká na to, abys taky něco vydělávala, ty..... Je ti to jasný?"Nevěděla, co na to má odpovědět. "Maminko, maminečko, co mám dělat? Pomoz mi. Maminko moje". Předložila před něj večeři a ucítila silné plácnutí vzadu přes zástěrku. Vyhrkly jí slzy. Nebyla to nesnesitelná bolest, ale nikdy se jí nikdo takto divně nedotýkal. Cítila se ponížená. Sedlák vypil další skleničku a zavolal na ní: "Pojď si sednout ke mně na kolena, ať nám není tak smutno. Naučím tě spoustu nových věcí", zablábolil, odříhnul si a hlasitě se začal smát.Rychle vyběhla do své komůrky a rozplakala se, ale bylo jí jasné, že zde nijak chráněna není. A Dědeček Jakoubek nepřišel.(pokračování příště)