Dědeček Jakoubek zatím došel pomalou chůzí ke statku. Spočítal si to velice dobře, aby se objevil v době večeře a mohl požádat, aby se směl účastnit. Věděl přesně, že když zacinká grošema, bude sedlák rád pohostinný. A pak už se dozví víc. Navíc je samozřejmě bude obsluhovat sedlákova děvečka. Zabušil na vrata a uvnitř se rozštěkal pes. Za chvíli už byl v sednici.... ale něco tady nesedělo.Sedlák očividně zuřil. Přecházel nervozně sem a tam, silně klel a kopal do všeho kolem. Děvečka byla pryč. Že by jí přece jen dnes příliš vyděsil? Však nemá kam jít! To není možné! To by si snad nedovolila! Patří jen a jen jemu!"Co se stalo? Nevypadáte příliš spokojeně." Sedlák měl pěnu kolem pusy. "Však taky mám dost důvodů mít vztek." (Přestože to není text pro děti, i tak zde některé jeho výrazy vynechám, protože by se vám zasvinil monitor.) "Pochopíte to? ....jedna. Já se jí ujmu jako sirotka, živím jí, rozmazluju a ona, ......, uteče.do ..... To je vděk? ..... se na to můžu. Do ......, ......! Fakt se na to můžu ..... Taková .....A zrovna teď, když mi mohla vydělat tolik peněz. Tolik zájemců se už ozývá, ...... jedna!"Cože? Jakoubek pochopil, že je hodně zle. Omluvil se, že si na něco ještě vzpoměl a musí se rozloučit. Spěšně vyrazil k pasece, jestli tam objeví nějakou stopu. A po chvíli se mu to podařilo. Na zemi ležel myslivecký klobouček. K hájence doběhl přes svůj věk neuvěřitelně rychle. Vtrhl dovnitř. Na zemi ležely roztrhané šaty a na nich nepřehlédnutelné stopy krve. Nebylo pochyb, že zde děvečka byla a proběhl tu osudový zápas. Polil ho studený pot. Chtěl jí pomoci, ale vše se zcela zamotalo a zkomplikovalo. Kde je teď? Co může teď pro ní udělat. Ano, jediná věc, kterou si teď nemůže dovolit, je nečinnost. Je třeba jednat. A teď už asi mnohem razantněji, než měl původně v plánu. Vyběhl zpět do náručí noci.(pokračování příště)