Napříč loukou,pruhem slehlé trávy,projíždí jezdec, cestou domů.U proutěné chýše,zastaví, sesedne.Posadí se na dřevěnou lavici,tiše pozoruje brhlíka,na rámu dřevěné studny,natřásat peříčka.Po chvíli se zvedne,přistoupí k bezejmenným bohům,dřevěným modlám vedle chýše,pohlédne jim do vážných tváří,dotkne se dřeva.Kdysi dávno tady žili lidé,pak odešli.Po staletích se vrátili,vyzbrojení lopatami a rýči,vzali zemi její tajemství,a znovu odešli Teď je zde louka,obklopená valem,s jednou chýší,stráženou bohy.Jezdec znovu nasedne,odjíždí,vrací se do světa lidí, v zádech zapadající slunce.