Uprostřed zuřící bouřev obklopení kamenůkdy světloz kovových svícnůjen slabý dává klidtiše stojím s pokoroua třesoucí dlaněprozradí můj strachspojený se vzrušeníma běsnící nebes paletou stínůa světlic bleskůjen duní mi nad hlavoupřed očima historiikdy jsema přítomnost se ztrácísametové šatya ve své ruce dlaňa jednyspalující očico mlčky tolik křičíprosímprosím lásko vstaňta slovajsou plná strachuale i naděje a svítánía mně bolesttak tělem tepea strnulostje k zoufáníjen stisknu víc prstyco hladily měa jejich dotekrozpaloval víc než tvářerty zašeptají jensnad někdy setkáme sea víčka zhasínajíjak svíčkyu oltáře...............a kolo času se točíjsem zpětv kamenné scenériirozechvělátřesoucí sea nad střechourozběsněné moře mrakůjen studený oltářněžně pohladímtolik moc vnímáma tolik málo chápu...........