Sevřít teď v dlaníchto krásné ptáče v nedbalkáchSevříta dávat mu něhu pomalu po kapkáchNebo přiložit na jeho hebkostsvé velké rucePřiložita pod prsty vnímatjak zrychleně srdce tlučeTeď možná se ve snuchoulíš v náruči méJá prsty čechrám vánekjak byly by to vlásky tvéFůůůů...do snu ti další doteky posílámPosíláma přitom dešťové kapkyuž ani nevnímám
ta křehkost a síla vedle sebe ... veliké silné ruce, které ale chrání - uměly by jediným úderem zbořit zeď, ale něžné křehké ptáče je promění a povýší na oddané ochranitele a ty silné paže jsou vděčné ptáčeti a dojaté, že v nich probudilo dosud nepoznanou jemnost...