Velká vteřina - rozhlasová hra


10.06.2011 - 22:45
(Býk) PetV
Velká vteřina - rozhlasová hra
Dal jsem si práci s přepisem, je to síla :74:Snad se bude taky líbit. :1:Osoby PANÍ (70) přísný, křehký, inteligentní hlas, rezervovaný a ve střehu. LEO (50) cizí přízvuk. Bohatýrský smích, pláč. Citový člověk ve chvíli silného dojetí. DCERA (40) netrpělivá a rozčilená, z bezradnosti nelaskavá, ale nikdy zlá. HLAS anonymní telefonistka. DCERA (podrážděně): Mami... no co mlčíš?... ses rozhodla? PANí (pauza): Ne. DCERA: Mami! Nebudou nám to držet věčně! Víš, jaká je o ty lůžka rvačka? PANÍ: Zavolám ti zítra. DCERA: To říkáš denně! Prokrista nebuď jak malá! Budeš tam mít plnej komfort! PANÍ: Je mi sedmdesát. Chci umřít doma. DCERA: Jaký umřít? Tak spadnout ze schodů, to leda! Pochop: už nemůžeš bejt sama! PANÍ (trochu zatrpkle): Jsem zvyklá být sama. DCERA: Jo! Jenže máš každou chvíli závrať! Co když se mi svalíš? PANÍ: Spadnu na vlastní záda, ne na tvá. DCERA: Panebože. Co mám teď říct? Co se na tohle dá odpovědět? HLAS: Ústředna! Zavěste, volá vás New York! DCERA (nechápavě): Co? Mě? Kdo by mě volal z New Yorku? HLAS: Zavěste, prosím! PANÍ (spěšně): Nikam nepůjdu! Prudké zavěšení. Telefon ihned znovu zazvoní. PANÍ (hněvivě): Co zas? LEO: Pardon?... Tady Feld, Leo Feld. Kdo tam? PANÍ: Novotná. LEO: Já prosím paní Rybkovou, Rybkovou Elu. PANÍ (zaraženě): Rybková už nejsem přes půl století. LEO: Ela?PANÍ: Helena. Oč jde? LEO: Paní Elo. Já se vás budu ptát otázky, ano? Jste asi sedmdesát let? PANÍ: Odkud voláte? LEO: New York. PANÍ: Kdo jste? LEO: Spisovatel, žurnalist. Americký, ale já cítím Čechem. Paní Elo, věříte v Boha? PANÍ: Pane. Sice nevím, proč se ptáte, ale ne. LEO: Ne?! A vy věříte na co? PANÍ: Na co? Na nic. Na chaos. LEO: Chaos? Ubohý chaos?! To nemůžete říct vážně! PANÍ: Proč? LEO: Já napsal dva novely. Hory, hory článků. Teď píšu můj životní novel. To je moje hobby, já moc to téma myslel. Titul je Velká vteřina. Jak člověk v jedinou vteřinu rozhodne celý život! On nemá čas myslet, co bude, jak bude, musí dělat hned! PANÍ: No a? LEO: Člověk je nic. Člověk je mlha a tma a strach a chaos — a pak přijde ta velká vteřina! Jde o všechno, o život, teď! v tu vteřinu! ne zítra! ne za hodinu! teď! Člověk bojí: Já nevím! A něco řekne: Ty víš, člověče! Víš to! — To není chaos, paní Elo. To je Bůh! PANÍ (skepticky): Hm. Hlavně že to víte tak jistě. LEO: Já ne vždycky byl jistý! Já o tom myslel roky! PANÍ: A jak jste přišel na mě? LEO: Vy to znáte. Paní Elo, vy to přece znáte, že? PANÍ (překvapeně): Ne. LEO: Pozor! žila jste ve vsi Hůrka? PANÍ: Hůrky. Proč? LEO: Tam je nádraží, je tam? PANÍ: Je. LEO: Já vám povím příběh, ano? Únor čtyřicet dva. Hůrky. Jede transport. V něm žena, maďarská židovka. Ona drží dítě. Dítě tři měsíce. Brečí. Tam není voda, není hygiena. Moc lidí. Ta žena drží dítě u okna, aby nedusilo. Ona ví, že v lágru dítě umře. Ona ho miluje, ona jeho máma. Paní Elo, slyšíte? PANÍ: Hm. LEO: Vlak stojí na nádraží. Zmatek. Vlaky vlevo, vlaky vpravo, zmatek! A teď pozor! Mezi kolejemi dívka. To se nesmí. Ona... jak se říká? Nemůže tam ani tam PANÍ: Uvízla. LEO: Tak. Ona čeká. A ta žena z vlaku se ptá: Jak se jmenuje? Ona myslí, jak se jmenuje to místo. A ta dívka, ona pěkně, slušně řekne: Ela Rybková. Ona myslí, jak ona se jmenuje, ne místo. PANÍ: Hela. LEO: Sorry? PANÍ: Hela Rybková. Leo: Tak. A teď, teď — velká vteřina! Ta matka, ona nemá čas myslet. Ona musí dát tomu dítě šanci! Jedna vteřina! Ona nahne z okna a podá dítě dívce. Ta dívka, ona taky nemá čas. Ona neví, co dělat. Bůh řekne: Víš! Víš!!! Ona dítě vezme. Vlak pohne, nikdo neviděl, vlak je pryč. (Pauza.) Paní Elo, jste to vy? PANÍ (pauza): Proč se ptáte? LEO: Jste vy? PANÍ: Jsem. LEO: Paní Elo! (Pláče, jásá.) To jsem přece já! Leo Feld! Newyorský žurnalist slavný! Já to mimino, co vy zachránila mu život! PANÍ: A... co ode mě chcete?LEO: Co chci! Já chci vás milionkrát objímat a líbat a říkat vám celý můj osud! Já chci slyšet, jak řeknete: Leo! Ty mimino moje! Ty žídě malý! Seš ještě tak hubený? A já řeknu: Kdepak! Já prima tlustej Žid s pupkem, jak má bejt! Já vás hledal moc let! Já přes Red Cross hledal. Já psal tisíc dopisů! Já věděl, že my najdeme! PANÍ: Ano. LEO: Hůrky, já nic nevím, nic! Já pamatuju, jak už mír a já v útulku v Praze. Já byl šest, když jedna česká rodina mě ujala a vzala do Států. Moje matka ona přežila, ale ona šla do Maďarska a tam zle, ona zase v lágru, zle! My shledali, až já byl třicet! Třicet! Ona mě našla podle... jak se říká, na kůži takový flek? PANÍ: Piha? LEO: Tak. Moje pihu v evidenci Red Cross našla, přijela. Ona všechno mi řekla o vlaku a jak dívka jmenovala Ela Rybková. (Pláče.) Paní Elo! Bože! Já šťastný jak blecha! Říká se tak? PANÍ: Pane... víte, kolik ten hovor už stojí? LEO: Á! Čert vzal prachy! Teď vy mně musíte povídat váš život! Já všechno chci vědět! Třeba... třeba... (Směje se.) Máte brejle? PANÍ: Mám. Ale – LEO (nadšeně): Prima! Já taky! Furt je ztrácím. Děti máte? A... grandchildren? PANÍ: Vnuky. Mám dceru a tři vnuky. Pane Felde, promiňte, já čekám důležitý hovor LEO (vykřikne): Moment, moment! Já musím něco říct! PANÍ: Ano? LEO: Já mám zlou nemoc. PANÍ: Jakou? LEO: To nezáleží, to úplně fuk! Ale já už nebudu dlouho. Já dopíšu můj novel a pfff! Já všechny moje prachy pošlu vám. PANÍ (lekne se): Co? Ne.., to je vyloučeno! LEO: Proč? Já nemám děti. Matka pfff! Já sám. PANÍ: V žádném případě, ne... já jsem stará, nic nechci. LEO: Máte dceru! Vnuky! Jste šťastná žena! Udělejte jim prima život! Já mnoho sto tisíc dolarů mám! PANÍ: Já nic nechci! Ne ne! Sbohem! LEO: Moment!!! Zavěšení. Paní rozčileně dýchá. Telefon se ihned ozve znovu. Několikrát marně zazvoní. PANÍ: Haló. DCERA: Konečně! Nemůžu se ti dovolat věčnost! PANÍ: Řekla jsem, že zavolám zítra! DCERA: To jsou řeči! PANÍ: Cože? DCERA: Nezavoláš. Nikdy. Však tě znám. PANÍ (vykřikne): Jak to se mnou mluvíš? Helo! DCERA: No jo. No jo, tak promiň. (Propukne v pláč plný vzdoru.) A zas se omlouvám, a zas a zas a zas! Celej život jsem ta špatná! A teď tě strkám do starobince! Ale co mám dělat, když prostě nemůžeš bejt sama? Já vím, vzít tě k sobě. Jenže já makám deset hodin denně! V bytě jsme narvaný jak ve psí boudě! Mami! Copak jsem milionář? Já na lepší řešení nemám! Tak se proboha netvař jak odložený dítě. PANÍ: Přestaň! DCERA: Už nikdy nezavoláš, ne! Já budu celý dny vytáčet tvý číslo a brečet a třást se, že někde ležíš bez pomoci, pak sednu na vlak a pojedu šest hodin, abych tě mohla odprošovat, a ty budeš trucovat, sluchátko vyvěšený.PANÍ: Mlč! DCERA: Celou odpovědnost házíš na mě! Ale já nevím, co mám dělat, nevím, nevím, no! HLAS: Haló, ústředna, zavěste si! Máte na lince New York! DCERA (zuřivě): Jděte do háje! To už jste tvrdili jednou a žádnej New York mi nevolal! Máte tam bordel, tak. PANÍ (vykřikne): Zavěs, Heleno! Zavěšení. Telefon ihned zazvoní. LEO: Nezavěste! Paní Elo! Jste tam? PANÍ: Jsem. LEO: Já vás urazil? Skrz moje prachy? Já přece nemyslel, že chcete prachy, ne! Oni jsou... ne pro vás, to pro tu dívku, tu prima dívku, co v jedné velké vteřině poslechla Boha, protože... jak se říká, když někdo byl vinný a je zas nevinný? PANÍ: Rozhřešení. LEO: Ona rozhřešila kosmos, ten posraný náš kosmos plný hoven a zla a válek –PANÍ: Dost!!! Pane Felde – LEO: Leo! Prosím Leo! PANÍ: Leo. Budete mě chvilku poslouchat? LEO: Ovšem. PANÍ: Dobře. Poslyšte. (Pauza.) Vzala jsem vás do náručí, vlak se rozjel. Ta žena se nahnula z okna, křičela. Mávala, pořád mávala. Vlak zmizel a já vyšla přes trať. Sledujete mě? LEO: Ano. PANÍ: Nešla jsem do vsi, ale do polí. Stmívalo se. Nesla jsem vás a strašně jsem se bála, aby mě nikdo nepotkal. Měla jsem před svatbou, měl přijet ženich s tchyní. Nemohla jsem stát u vlaku s vámi v náručí. (Pauza.) Padla mlha. Už skoro nebylo vidět. Nevěděla jsem, kam jdu, proč jdu... Najednou z mlhy vyšel chlap v uniformě. Přepadla mě panika. LEO: Hm. PANÍ: Položila jsem vás na zem, utekla jsem. (Pauza.) Už jsem vás nikdy neviděla. Vrátila jsem se tam, ale... byl jste pryč. LEO: A... co bylo pak? PANÍ: Nevím. Nevím, kdo vás našel. Slehla se po vás země. Já se vdala. Víc už nevím nic. (Pauza, pak začne plakat.) Zkazil jste mi život! Za jednu vteřinu jste mi zkazil život! Vy a vaše matka! Všechnu odpovědnost hodila na mě! Jak já měla vědět, co mám dělat? Bylo mi osmnáct, byla jsem hloupá holka! Vrátila jsem se tam v noci, potmě, všude ledový bahno, já se plazila jak červ a hmatala v něm... děsila se, že vás najdu a budete mrtvej... řvala jsem a nenáviděla vás, i tu ženskou, co jsem to provedla, Bože, co? Už nikdy nic nebylo jako předtím! Už nikdy jsem nebyla ta veselá hloupá holka jako dřív! Co jsem měla dělat? Bůh tam nebyl! slyšíte: nebyl! Byla jsem sama, nadosmrti samá! a kolem samý bahno, bahno, tma! LEO: Paní Elo... paní Elo... proč jste mi to řekla? Vy jste nemusela. Vy mohla říct: Hallo, Leo. Jsem ráda, že žiješ. Zas někdy ozvi! Já bych řek: Prima. To víte, že ozvu! A poslal bych vám hory hory prachů. Proč jste mluvila? PANÍ (pláče): Já nevím. LEO: Nenávidíte mě ještě? PANÍ (pláče): Nevím.., já nic nevím... LEO: Já na vás myslel roky, roky... představoval jsem, jak vypadáte... Jak vypadáte, paní Elo? Už jste šedivá? PANÍ: Jsem.LEO: Hubená... tlustá? PANÍ: Hubená. LEO: Já jsem tlustej. Malej, tlustej... mám brejle... PANÍ: Já vím. Já taky. LEO: Taky takový mrchy? Co ztrácej? Taky furt nevíte, kde. jsou? PANÍ (pláčem pronikne kratičký smích): Jo. LEO: Tak... já jdu hledat brejle. Mám ještě moc práce. Musím myslet to mý velký téma... Víte, mně zdálo, že už to vím, já už byl tak jistý... ale když vy říkáte svět je chaos... v mým srdci je taky chaos... Chcete něco říct? PANÍ: Chci. (Pauza.) Hallo, Leo. Jsem ráda, že žiješ. Zas se někdy ozvi. LEO (na pokraji pláče): Prima. Já ozvu. Až budu jistý, jak je to s tím světem... a s osudem... a se vším... PANÍ: Tak... sbohem. LEO: S Bohem... jo, s tím taky! Pak ozvu.., až pak. Zavěšení. Po chvilce vytočení čísla. PANÍ: Haló... seš tam, Helo? Nespalas? DCERA (užasle): Mami... ty voláš? (Lekne se.) Je ti zle? PANÍ: Vždyť jsem slíbila, že budu volat. DCERA: To jo, ale... PANÍ: Jen si chci popovídat. Máš pravdu, už asi nemůžu byt sama. DCERA (rozpačitě): No jo... tak povídej, honem, než nám do toho zas vleze New York! To víš, že to zas byl omyl! Vždyť já v New Yorku nikoho nemám! Ještě že ses dovolala, v tý ústředně je děsnej chaos. (Najednou se šťastné rozesměje.) Bože, to je ale chaos, vid? Autor: Daniela FisherováOsoby a obsazení: Paní: Věra Kubánková Leo: Marian Labuda Dcera: Eliška Balzerová Hlas: Zdena Tichá

Řazení:
10.06.2011 - 22:50 | Filtr
(Blíženci) patatina
mas recht-je to sila...... :21:
10.06.2011 - 22:54 | Filtr
(Ryby) Miryko Miryková
:30: :30: :30: :30:DĚKUJI :30: :30: :30: :30:
11.06.2011 - 08:10 | Filtr
(Býk) PetV » Miryko Miryková
To jsem rád, holky, že se vám to taky líbilo. :27:

No, já jsem to prachsprostě opsal z knížky rozhlasových her téhle autorky. Tahle hra se prý vysílala v roce 1992, já ji v rádiu neslyšel, i když možná ji čas od času opakují, kdoví.

Ale myslím, že i v psané podobě je hodně silná, já ji četl před lety, naskenoval si ji a čas od času si ji přečtu a vždycky mě hodně dojme, tak jsem ji sem dal :1:
:17:
11.06.2011 - 09:32 | Filtr
(Rak) Jedna duše od studánky sv.Zdislavy
Ten příběh má velkou hloubku :15: Rozhlasový hry byla moc prima záležitost, vůbec netuším, jestli něco takového ještě v rozhlase funguje i teď. díky za připomenutí. :27:
11.06.2011 - 16:01 | Filtr
(Panna) alassea
:15: :15:
11.06.2011 - 19:09 | Filtr
(Vodnář) dvorjana
http://www.uloz.to/544536/…

tady je jí možné stahnou, je opravdu úžasná :15:
11.06.2011 - 19:54 | Filtr
(Býk) PetV » dvorjana
Taky mi to nedalo a pátral jsem po zvukové verzi a našel ji na ulozto, ale abych pravdu řekl, tak mi projev pana Labudy a paní mluvící Paní moc nesedl. Zato Eliška Balzerová :15:

Ale aspoň jsem to konečně slyšel :1:
11.06.2011 - 20:14 | Filtr
(Vodnář) dvorjana » PetV
Elišku Balzarovou mám moc rada a musím říci že jsme u toho s dcerou slzely obě
děkuji za milé pohlazení po duši
11.06.2011 - 20:23 | Filtr
(Býk) PetV » dvorjana
Rádo se stalo :27:
Jinak Daniela Fisherová vytvořila víc zajímavých děl, dobré jsou i její knížky moudrých příběhů/pohádek Duhová jiskra a Jiskra v trávě.

Docela by mě zajímalo, jestli se autorka inspirovala v tomto případě skutečnou událostí, nebo je to fikce.
11.06.2011 - 20:29 | Filtr
(Vodnář) dvorjana » PetV
V tomto případě bych věřila, že to mohl napsat i život sám.
12.06.2011 - 18:14 | Filtr
(Býk) PetV » dvorjana
Taky mi to přijde pravděpodobnější a asi i proto to má takovou sílu.
12.06.2011 - 20:47 | Filtr
(Lev) castella
Moc hezké.
(občas se v životě dějí takovéhle "velké vteřiny" - a díky za ně).
13.06.2011 - 08:42 | Filtr
(Býk) PetV » castella
Ale asi není o co stát a lepší je, když se nedějí, dotyčné to vůbec nezávidím. :27:
15.06.2011 - 10:30 | Filtr
(Lev) castella » PetV
Je lepší, když se dějí, ale myslím takové, které převrátí život člověka k lepšímu.
I když se dá říci, že i ta "zlá" vteřina, která zasáhla dotyčnou, a která ji zatížila na téměř celý život, měla v konečném důsledku svůj dobrý význam - pomohla jí najít cestu k dceři.
15.06.2011 - 10:36 | Filtr
(Býk) PetV » castella
Rozumím, ale člověka napadá, že "kdyby" tehdy nezpanikařila, nemusela se desítky let sebeobviňovat a trápit sebe i dceru, mohla se téhle bolestivé etapě úplně vyhnout, třeba.

No ale asi to tak mělo být :3:
15.06.2011 - 10:42 | Filtr
(Lev) castella » PetV
Asi ano, mělo to tak být.
Protože kdyby nezpanikařila, jak by se asi ten příběh odvíjel dál? Přinesla by domů židovské dítě, jak by to přijala její rodina, co by způsobil jejich strach, co by bylo s dítětem, nebylo pro ně lepší to, co se s ním dál dělo??....
To by bylo téma na dalších několik rozhlasových her.


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Lev Lvu
ukázat kalendář »