Zase jsem přišel domůa jako každý den tu nikdo není.Řekl bych, lásko už jsem tady,ale není komu.Myslel jsem, že se všechno změní,že Tvoje slzy a slibynapraví všechny chyby,co jsme kdy udělali.Že zůstane všechno v zapomnění.Dvacet pět let, je to dlouhý čas?Kolik jsi potřebovala, aby jsi uvěřilave mne, v nás?Musel jsem odejít, je mi to líto.Teď klid najdu snad.Už nevěřím Tia slzy, ty nespraví to.Věř mi,měl jsem tě vždyckymoc rád.
Jarek62
» Triniti111
Někdo ublížuje a někdo si nechává ubližovat. Někdo slibuje a druhý vždycky uvěří. Dá se tomuhle říkat společné prohřešky? Jeden tomu druhému věří a ten druhý ne. Na všechno by měli být dva a hlavně je důležitá důvěra. Chyby můžou být různé. Například neskončit to včas a pořád v něco doufat. To je taky chyba. Každý děláme chyby, ale není chyba, jako chyba.....