Je ráno, otvírám oči,slunce se pomalu prodírá mezi mraky.Už nevzpomínám si,co zdálo se mi v noci.Ale co, stejně nevěřím na zázraky.Obléknu tričko,džínya uvařím si ranní kávu.Můj život je teď trochu jiný,mám z něj někdytěžkou hlavu.Začíná další den v osamění, však co si kdo zaseje, to taky sklidí.Musím vypadnout z té prázdnotyněkam ven, do města,mezi lidi.Celý den se budu toulat, snad to pomůžea večer možná zajdu do kina.Musím se z toho dostat,jen činy dělaj muže,zadarmo nic nespadne do klína.Večer přijdu domů a tak jako už mnohokrátbudu zase sám ve svém bytě malém.Půjdu si lehnout a budu spát, ach spát.Však usnu li,jen žalem.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)