Když za hlasem srdcepopotahuješ stále za nitvedoucí k různě ráznýmčástem své schrány achrámu duše,možná vypovíš navždyckyvšechny své cílea obalíš je domněnkamiz praskajícího dřevanáhodně (???) rozloženéhov ohni věčnosti.Výstup a nádechv nových končináchbeze svědkůbez jediného kousku čistě broušeného sklatak znovu vypovídášzatmění myslischoulené v kapkách potu,když srdce tlouklo na dveře,jež tajilypůvaby i samy před sebou.I ohně vyhasínají,a víno chutná pokaždé jinak.Záleží totiž,na čem člověku záleží (ať leží, či neleží)...