Pro svoje mraky nevidím slunce,jak jasně svítí na mou rodnou zem.Pro svoje stromy,neslyším šumět lesa co šveholí jeho ptáci v něm.Člověče postůj, poslyš, pohleď, pospěš jen.Usměj se na sebe, na ni, na něj, je tu nový den.Člověče, postůj, poslyš, pohleď, pospěš.Jdi šťastně za láskou.Slunce zapadá na východě,jiné Ti vychází vstříct.Pro svoje kopce nevidím hory.a neslyším co mi mají říct.pro zrnko písku projdu pouští.Vnímám svoje smutky, jež jsou dávno pryč.Jdu šťastně za láskou,slunce zapadá na východě,chce mi to říct.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)