Jedna dívka se každou noc dívala na měsíc.V jeho stříbrném lesku jako by viděla profil tváře neznámého mladíka. Nebo, že by ho znala z nějakého snu?Každou noc ho však vyhlížela a toužila po něm. Na druhém konci světa žil mladík, který se také každou noc díval na měsíc.Připadalo mu, že v jeho bledém svitu vidí milou a svůdnou tvář dívky.Ten mladík byl voják, lučištník. A tak jedné noci vzal svou nejpevnější a nejrychlejší střelu, nasadil ji na luk, ze všech sil ho napnul a zamířil na měsíc -šíp tvrdý jako ocel a rychlý jako blesk doletěl až k měsíci a kousek z něj odloupl. Ulomek měsíce spadl na zem a rozbil se na dvě části.Jedna spadla do klína té dívky, druhá k lučištníkovým nohám.Obě části tvořily dohromady měsíční náhrdelník.Spojily se někdy? Našli se ti dva? Vypráví se , že ano. My všichni, všechny lidské bytosti jsme jako oni. Všichni bloudíme po světě a hledáme. Každý v sobě neseme polovinu svého snu.Poněvadž často nevíme, komu může patřit druhá polovina našeho snu a abychom nechybili, budˇme laskaví ke všem lidem, se kterými se setkáme. Dobré ráno a pěkný den.