Silná láska - Pohádka - Diskuze a zkušenosti

Vložila jsem sem část své pohádky. Začátek už tu byl jednou, ale chtěla jsem sem vložit i pokračování.. Budu vděčná za jakékoliv komentáře :)Bylo tomu už hodně dávno, co v království Za devatero vrchy vládl král Petr, spolu s královnou Lenkou. Oba toužili po dítěti, ale stále nic.Jednoho dne, ale přiletěla ke královně, která seděla v zahradě bílá holubička. Královna si jí ale nevšimla, jelikož klidně odpočívala. ,, Netruchli paní. Za rok se ti narodí překrásná dceruška, po které již tak dávno toužíš. ´´ řekla bílá holubice, královna se polekala a s trochou strachu se zeptala: ,, Kdo jste a kde jste? ´´ Dlouho se nikdo neozýval, a tak si královna myslela, že se jí jen něco zdálo. Za chvíli ale uviděla, jak od jejich nohou odlétá bílá holubička. ,, Copak by mohla holubička mluvit? ´´ divila se královna a sledovala letící bílou holubici. Myslela, že se jí opravdu jen něco zdálo a nevěřila tomu, co slyšela. Tolik let toužila po dítěti a stále nic. Doufala, ale moc nadějí si nedávala.Rok s rokem se sešel a na zámku se všichni radovali. Královskému páru se totiž narodila princeznička, kterou pojmenovali Pavla. Byla jako obrázek. V tom okamžiku královna poznala, že se jí to opravdu nezdálo. Král byl šťastný. Konečně se mu narodilo tolik vytoužené dítě. ,,Věřím má drahá, že bude naše dceruška krásná a milá po vás. ´´ řekl král své ženě a pohladil malou dcerku po hlavičce. Královna se jen usmála a pohlédla do kolébky, kde právě usínala malá princezna. Měla o ni strach. Tolik po ní toužila. Tolik doufala, že jí sudičky darují jen to nejlepší. Přišla ona noc, kdy měly sudičky přijít a darovat malé princezně. Nejdříve do komnaty přiletěli tři bílé holubice, které se později proměnily v mladé a půvabné dámy. ,, Já ti dávám do vínku krásu, laskavost a dobré srdce. ´´ řekla první sudička. ,, A já ti do vínku dávám štěstí a lásku. ´´ řekla druhá. Než ale stihla promluvit třetí, přiletěla do komnaty černá vrána, která se proměnila také v mladou a půvabnou ženu, ale v jejím srdci nebylo příliš mnoho dobroty a lásky. ,, Mysleli jste si milé sestřičky, že budete dávat malé princezně do vínku dary beze mě? ´´ zasmála se strašným hlasem zlá sudička, otočila se na kolébku a řekla: ,, Během pár dní ve vaší zemi vypukne válka a ty, milá Pavlinko se ztratíš rodičům a nikdy tě nenajdou. ´´ Jen co to dořekla, proměnila se opět ve vránu a odletěla otevřeným oknem. Královna se polekala, ale jelikož věděla, že svou sudbu nepronesla ještě poslední sudička, čekala. ,, Milá Pavlinko, ´´ začala třetí sudička. ,, sudba mé sestry se nedá zrušit. Stane se tak, jak řekla. Rodiče tě nikdy nenajdou, ale najdě tě ten, který tě bude mít opravdu rád. Ten, který tě bude mít rád z opravdové lásky.´´ Jen co to dořekla, opět se proměnily všechny sudičky v holubice a odletěly. Za nimi se okno zavřelo a malá princezna se rozplakala.Královna ihned vstala z postele a vzala svou milovanou dceru do náruče se slovy: ,, Neztratíš se Pavlinko. Neztratíš. Nikdy tě nespustím z očí. ´´ Po chvilce ale princeznu položila opět do kolébky a šla si lehnout. Doufala, že tuhle noc zaspí. Byla rozhodnuta, že vše ráno řekne manželovi.Když se ráno král probudil, královna již seděla u kolébky a hlídala svou jedinou dcerku. ,, Dnes jste si přivstala má drahá. ´´ řekl ihned král, jen co uviděl svou manželku. ,, Víte, ´´ smutně povídala královna, ,,včera v noci jsem slyšela sudby sudiček. Jedna z nich mě vyděsila. Musíme naši dceru střežit jako oko v hlavě. Jinak naši dcerku už nikdy neuvidíme. ´´ ,, Ale drahá, co to povídáte? ´´ divil se král jelikož nevěděl, o čem jeho paní mluví. ,, Opravdu mám o naše děvčátko, o naši Pavlinku strach. To co jsem včera slyšela je hrůzostrašné. ´´ nedokázala myslet na nic jiného královna a noc si stále připomínala. ,, Řekněte mi, co jste slyšela. ´´ zeptal se tedy král a královna mu vše řekla. ,, Vy si opravdu myslíte, že by naše dcerka, naše jediné dítě mohlo ztratit a my by jsme jej nikdy nenašli? Udělám vše pro to, aby byla naše dcera v bezpečí. Nebudeme se bát přece nějaké sudby. ´´ uklidňoval král svou ženu, ale marně. Královna měla velký strach.Vše sledovaly tři dobré sudičky. ,, Nechce se mi věřit, že Laura opravdu pronesla tak zlou sudbu. Nebýt tebe Eleonoro, mladičká princezna by nikdy své rodiče v budoucnu nespatřila. ´´ pravila nejstarší z dobrých sudiček, sudička Kateřina. ,, Také nechápu, proč tak zlou kletbu nad malou princeznou pronesla. Copak k jejím rodičům chová nějakou zášť? ´´ divila se druhá ze sudiček, Markéta. Poslední slovo měla ale nejmladší ze sudiček, Eleonora. ,, Naštěstí jsem mohla alespoň zmírnit kletbu. Přesně za 16 let bude v tomhle království mladý jinoch, princ, který naši princeznu zachrání. ´´ ,, Ty si opravdu myslíš Eleonoro, že se tvá sudba opravdu vyplní? Láska nikdy nemůže zvítězit nad mou sudbou. ´´ objevila se z ničeho nic zlá sudička Laura. ,, Ale kdepak Lauro, ´´ spustila ihned Eleonora, ,, láska je silnější než kterákoliv jiná kletba. Láska je nejsilnější pouto a vše přemůže. ´´ ,, Jde poznat že jsi mladá Eleonoro. Jsi z nás také nejmladší. ´´ ,, Ale nejmoudřejší a nejspravedlivější, narozdíl od tebe milá sestro! ´´ rozkřikla se na Lauru její starší sestra Markéta, která měla Eleonoru, svou nejmladší sestru, upřímně ráda. I nejstarší ze sester, Kateřina souhlasila s tím, co Markéta řekla, Laura se urazila, proměnila se opět v černou vránu a odletěla Bůhví kam. ,, Nevím, kdy se naše sestřička změní k lepšímu. Je jí ale jasné, že pokud se její kletba nenaplní, což nenaplní, zůstane černou vránou napořád? ´´ ptala se svých sester Eleonora a Kateřina jen pokrčila rameny. Na zámku se zatím pečlivě starali o malou princeznu. Všichni o ni měli strach. Královna ji měla stále u sebe, držela ji v náručí a nikomu ji nechtěla dát. Ale někdy musela. Tak nerada dávala svou dcerku někomu jinému do rukou. Tolik se o ni bála. Král přikázal vojákům, aby hlídali brány, aby nikdo nemohl princeznu odnést. Ikdyž tomu, co mu řekla jeho žena zezačátku nevěřil, začal tomu věřit také. Věděl, že by mu jeho manželka nelhala. Chtěl udělat vše pro to, aby ochránil svou dceru. Ikdyž se snažil, jak chtěl, kletba se vyplnila.Uběhl týden od princeznina narození a nějací neznámí jezdci obklopili zámek. Královna se ukryla s dcerkou do nejvyšší věže, kde si myslela, že bude její děvčátko v bezpečí. Když ale malou dceru položila na postel, která byla ve věži, aby se podívala, co spadlo, otevřelo se okno a do věže vletěla černá vrána. Než se královna nadála, černá vrána držela v zobáku peřinku, v níž byla schovaná princezna. ,,Vezmi si co chceš, ale mou jedinou dceru mi nech. Žádám tě, černá vráno. ´´ prosila královna vránu, ale co naplat, vrána stejně odletěla i s malou princeznou. Královna si vše pokládala za vinu, kdyby se neotočila, mohla mít svou dcerku u sebe a nemusela by být nešťastná. Jen co černá vrána odletěla, odjeli i černí jezdci, se kterými bojovali královští vojáci i samotný král. Jen ze země sledoval, jak černá vrána nese něco v zobáku. Poznal, že je to peřinka, ve které byla jeho dcera. Poznal, že se kletba opravdu vyplnila.Ihned běžel do věže, kde měla být jeho manželka. S tou se ale srazil na schodišti. ,, Odpusťte mi to. Kdybych na ni dávala větší pozor, nemuselo se to stát. ´´ litovala královna této chvíle. ,, Vy za to nemůžete. Teď musíme čekat, než nám ji přivede ten, který ji bude z celého srdce milovat. ´´ smířil se se vším král a objal svou plačící manželku. Mezitím co na zámku panoval smutek, zlá sudička Laura se radovala. Měla u sebe malou nevinnou princezničku. ,, Tak milá princezno. Konenčně jsem se tvé mamince za to, že si vzala tvého tatínka. A od teď tě budu vychovávat jako svou neteř. ´´ řekla s nepříjemným smíchem sudička a malá princezna se rozplakala. ,, Neplač milá princezno. ´´ objevila se u postele, kde byla princezna jen tak položená, dobrá sudička Eleonora. Její hlas byl jiný než hlas zlé sudičky, tak se malá princezna uklidnila a jen co ji vzala Eleonora do náruče, princezna usnula. ,, Co ty tu zase děláš milá sestřičko? ´´ ptala se nepřijemným hlasem. ,, Co bych tu mohla dělat? Copak jsi ještě plná záště? Ty víš, že je královna člověk a ty jsi byla sudičkou. Musela jsi počítat s tím, že lásku krále nezískáš. Copak to nechápeš? ´´ divila se stále Eleonora, ale Laura, ta zlá a krutá osoba, jí řekla: ,, Nechápu milá sestřičko, nechápu. Král měl být můj a né Isabely. ´´ Eleonora poznala, že s její sestrou nebude lehká řeč, a proto využila situace, když se Laura otočila a zašeptala spící princezně do ouška: ,, Přesně za 16 let se zde objeví mládenec, a ten tě zachrání. Ovšem bude dlouho trvat než se do sebe zamilujete. Vím, že má sestra bude dělat vše proto, aby ses domů nevrátila. Slibuji ti ale, že vám, tobě a tomu mládenci, pomůžu ke šťastné lásce. ´´ Když to dořekla, objevila se před ní krásná bílá kolébka a princezničku do ní položila. Poté se ještě v duchu rozloučila se svou sestrou, proměnila se v holubici a odletěla pryč. Roky ubíhaly a z malého děvčátka vyrostla překrásná dívka. Vyrůstala stále u zlé sudičky, která se vydávala za její tetičku. Mladá dívka jí věřila a zůstala u ní. V královském zámku všichni truchlili. Král a královna s nikým pomalu ani jedno slůvko nepromluvili. Tolik jim jejich dcera chyběla. Bylo to již 16 let co o své dcerce nic nevěděli. Celé království doufalo, že se najde muž, který princeznu najde a opět přivede domů. A to všechno měla v plánu Eleonora, jedna z dobrých sudiček. Pavla, jakožto mladá dívka neznala svou minulost. Neznala své rodiče, a tudíž nevěděla, že je královskou dcerou. Přišlo jí ale zvláštní, že se v království nikdo neraduje, a tak se jednoho dne zeptala tetičky: ,, Smím se tě zeptat milá tetičko, proč se v tomto království nikdo neraduje? ´´ Zlá sudička, která si před Pavlou hrála na hodnou tetu, odvětila: ,, Před pár lety se králi a královně ztratila dcerka. Byla jako obrázek. Nikdo neví, kde je. Opravdu nikdo. Ale ty se tím nezatěžuj vnučko moje. ´´ ,, Tetičko? ´´ otázala se ještě dívka a tetička se se slovy otočila: ,, Ano dítě? ´´ ,, Řekněte mi, ´´ povídala Pavla ,, jací byli mí rodiče? ´´ Laura ale nechtěla princezně odpovědět, a tak raději řekla: ,, Mám ještě něco na práci. Večer ti povím něco o tvých rodičích. ´´ Pavla tedy přikývla a zlá sudička, teta, tedy odešla.Vše ale z dálky sledovala bílá holubice. Byla to Eleonora. Věděla, že nastal den, kdy se princezna Pavla seznámí se svou láskou a svým zachráncem - princem vedlejší země Radovanem, který byl požádán o nalezení královské dcery. Jen co uviděla, že Pavla vychází z domku, odletěla. Letěla naproti mladému princi.Když mladá princezna přišla ke studánce do lesa za domkem, kde se svou tetičkou, zlou sudičkou Laurou bydlela, uslyšela divný zvuk. ,, Co to bylo? ´´ ulekla se, ale jelikož byla zvědavá, šla místo, kde ránu mohla slyšet, najít. ,, Co to mohlo být? ´´ divila se, když nenašla nic podivného. Až když se pořádně rozhlédla, všimla si, jak někdo bez pohybu leží na zemi a vedle něj stojí krásný, černý kůň. Když přistoupila blíž, uviděla tvář mladého muže. Poklekla k němu a trochu jej polila vodou, kterou nosila stále u sebe. ,, Probuďte se pane. ´´ řekla a mladý muž začal otevírat oči.,, Kde to jsem? ´´ zeptal se, jelikož neměl o ničem po tom pádu ponětí. ,, V království Za devatero vrchy. ´´ odpovídala Pavla, když se mladý muž zvedal ze země. ,, Jsem to ale nezdvořák. Dovolte mi milá slečno, abych se vám představil. Jmenuji se Radovan. Jsem princ z vedlejšího království. A vy se jmenujete jak, milá slečno? ´´ Pavla se ulekla a poklekla před mladým princem, a poté odvětila: ,, Jmenuji se Pavla. Své rodiče jsem nikdy nepoznala, a tak žiji dnes s tetičkou Laurou tady v domku nedaleko lesa. Pojďte si k nám odpočinout. Určitě jste vy i váš kůň, unavení. ´´ ,, Jste milá, ale nechci vás rušit. ´´ ,, Jaké pak rušení. Nabídla jsem vám to sama, ale jestli opravdu nechcete, přemlouvat vás nebudu. Nesluší se, aby prostá dívka přemlouvala prince. ´´ řekla s úsměvem Pavla, ale princ se nakonec přece jen rozhodl, že si odpočine a šel s ní. Po cestě se Pavla dověděla o tom, co prince do jejich království přivádí.Když to Laura všechno zjistila, zuřila. ,, Ty si opravdu myslíš Eleonoro, že ji zachrání? Vždyť je mladý a nebude princeznu hledat. ´´ ,, Myslíš milá sestřičko? ´´ smála se Eleonora, jelikož věděla, že je láska opravdu silná. ,, Tss. Prý jestli myslím. Ne Eleonoro, já vím, že ji nezachrání. I kdyby ji sebevíc miloval a ona jeho také, jejich lásce budu stál stále v cestě já. Já, Laura. ´´ odvětila Laura. ,, Ale, ale sestřičko. Nepovídej. ´´ smály se z povzdálí dvě další sudičky Kateřina a Markéta. ,, Že vy si taky nedáte pokoj. ´´ urazila se Laura, proměnila se ve vránu a odletěla pryč. ,, Laura opravdu neví, že lidská láska je silnější než jakákoliv kouzla.´´ řekla Kateřina a Markéta přitakala. ,, Nechme ji. Ona na to doplatí. ´´ odvětila Eleonora a usmála se. Věděla, že lásce princezny a prince nic nemůže ublížit. Ani Lauřiny čáry.Pavla mezitím připravila princi něco k jídlu a k pití. ,, Asi jste zvyklý milý princi na jiné pohoštění, ale nic jiného zde nemám. ´´ Princ byl ale rád, za jakékoliv jídlo a řekl: ,, Nevadí. Když má člověk hlad, sní všechno. Tedy alespoň já. ´´ dořekl a začal se smát. I Pavla se začala smát. Laura věděla, že má v domku návštěvu, a tak dělala, že je hodnou tetičkou. ,, Pojď mi pomoct milá Pavlinko. Prosím. ´´ řekla a mladá dívka ihned běžela. Vzala nůši plnou bylinek a donesla ji do síně, kde právě seděl mladý princ. ,, Tetičko, máme hosta. ´´ volala na tetu. ,, A koho pak má milá? ´´ zeptala se Laura a když vešla do síně a uviděla prince Radovana, pravila: ,, Drahé dítě, nesluší se, aby princ byl u nás. Určitě jede jinam. Jak se sem vůbec dostal. ´´ ,, To je na dlouhé povídání drahá paní. Jsem rád, že jste mě tak pohostila milá slečno, ale raději už pojedu. Vím, že mě na zámku již čekají. ´´ odvětil princ, ale když chtěl odejít, Pavla řekla s úsmvem na tváři: ,, Doprovodím vás princi. Neznáte to tu. Bude lepší, když s vámi někdo půjde. ´´ ,, Pavlinko. Budeš tady. Kdo mi pomůže? ´´ snažila se Laura co nejvíc držet princeznu od prince daleko, ale marně. ,, Za chvíli se vrátím tetičko. ´´ odvětila a odešla ven s princem.Věděla, že mladý princ ví, kde je zámek, ale chtěla ho vidět ještě chvíli. Bude to naposled co jej uvidí. Tolik se jí líbil. ,, Jsem rád, že jsem vás poznal. Věřím, že se ještě někdy uvidíme. ´´ řekl princ, nasedl na koně, Pavla před ním poklekla a řekla: ,, Také jsem vás ráda poznala. ´´ Jen co to dořekla, princ odjel. Věděla, že ho viděla naposled ve svém životě, a tak pomalu šla do domku své tety. ,, Copak jsem ti neříkala milá Pavlinko, aby jsi nevodila domů cizí lid? ´´ kárala ji tetička hned, jen co vkročila do síně. ,, Říkala, ale princ Radovan nebyl tak úplně cizí. Spadl z koně, byl unavený, tak jsem mu řekla, jestli si nechce odpočinout. To je vše. ´´ ozpravedlňovala se Pavla, ale Laura nechtěla, aby ji neposlouchala, a tak jí řekla: ,, Tady máš nůši. Dokud neusušíš všechny bylinky, nesmíš z domu. ´´ Pavla nechápala, proč jí tetička zakázala chodit ven, ale jelikož byla poslušná, přijala trest bez připomínek. Laura šla do své světnice, kde si sedla ke stolu a začala přemýšlet, jak prince a princeznu navždy rozdělit.Princ mezitím přijel k zámku krále Petra, kde jej všichni ihned vedli k samotnému králi. ,, Vitám vás princi. ´´ řekl král, jen co prince spatřil. ,, Děkuji za krásné přivítání. Otec říkal, že jsou lidé v téhle zemi laskaví a milí. A měl pravdu. ´´ lichotil králi princ, ale král neměl moc na radost náladu a řekl se smutnýma očima: ,, Jak víte princi, chceme vás požádat, jestli by jste nenašel naši dceru. Naši ztracenou dceru Pavlinku. ´´ ,, Vím milý králi, vím. A udělám vše pro to, abych ji našel. ´´ odpověděl princ a král nařídil, aby princi ukázali jeho komnatu. Jak král přikázal, tak služebnictvo udělalo. Prince odvedli do jeho komnaty a ten se urychleně připravil na cestu, aby ještě dnes stihl jít za tou, která mu pomohla. Za Pavlou. Líbila se mu, to on si přiznal. Věděl ale, že se do ní nemůže zamilovat. Měl zachránit princeznu a ne se zamilovat do prosté dívky. V jeho království by nikdo proti mladé dívce nic neměl a ona by se mohla klidně stát královnou, ale princ věděl, že musí zachránit princeznu a že ona se nejspíš stane jeho ženou.