Při řekách babylónských - Diskuze a zkušenosti

Meditace u řeky inspirovaná veršem:"To jsou ty bytosti, které jsem viděl pod trůnem Boha Izraele u průplavu Kebaru. Poznal jsem, že to jsou cherubové." (Ezechiel 10,20)Neklidná je mysl člověka, těkavá a třaskavá a proto vydal jsem se k blízké říčce na místo uprostřed lesa, abych dle rady starých mudrců pohleděním do vod sehnal své myšlenky dohromady jako stádo ovcí a uvedl je do ovčína klidu a míru. Usedl jsem na břehu a pohled mých očí počal bloudit v zátočinách. Jsi krásná má vodo plynoucí úzkým korytem pod korunami stromů, avšak vím, že dovedeš být i děsivá, když jako hradba přiženeš se odkudsi na lidská obydlí. Pak změníš naše myšlenky a náš svět rázem a hned. Tys síla schopná změnit mnohé, daruj mi prosím prožitek míru a vidění klidu, dopřej mi zaslechnout neslyšitelné, otevři mi pránu mezi ještě a již (Kedar = již) a napoj mou duši žíznivou a zprahlou. A voda vyslechla šeptání proroka sedícího na břehu a její vlnky se roztančily přes kamení a klacíky a na loňských listech unášených jejím proudem četl jsem vzkazy od Věčného. Svěží a zelená byla tráva a uprostřed potoka spatřil jsme náhle oko hledící na mne skrze křišťálovou hladinu. Jediné křišťálové oko nevýslovně trpělivé a soustředěné. A tu na protějším břehu ozvaly se kroky a jakýsi muž vznešeného vzhledu usedl do svěží trávy na protějším břehu. Modrý lněný šat a bohatě barevný šál s třásněmi splýval mu přes hlavu. A za ním přicházeli další a usedali opodál. A z dálky nějaká píseň hlubokých tónů a hlas trub. Tos ty Ezechieli? Již již chtěl jsem se otázat, ale pohlédl na mne a k ústům přiložil si prst. A tu zaslechl jsem cosi neskutečného. Hlas ptáčka někde nad našimi hlavami. Hlas lahodný a sladký, hlas líbezný. Hlas prostupující tělo a strhávající duši. To je hlas lásky, pravil Ezechiel. Oddej se mu! A hleděl se mnou do vodních hlubin. Oddal jsem se a nenalézám slova, kterými bych vyjádřil, že poznal jsem, že Pravda lahodně a něžně cvrliká. Neřve a nevystavuje se, ale skrývá se v oblaku krásy tak kde mizí hranice mezi ještě a již. A v tu chvíli obestřel mne oblak tak podivný a třesení zmocnilo se mne, že jsem již dále nemohl udržet své oči otevřené, neboť jsem cítil, že mé oči nejsou tím, čím lze hledět. "A cherubové se vznášeli – to jsou ty bytosti, které jsem viděl u průplavu Kebaru." (Ez 10,15)"A zvuk křídel cherubů bylo slyšet až do vnějšího nádvoří jako hlas Boha Všemocného, když mluví." (Ez 10,5)Světlo neskutečné zmocnilo se mne a prostupovalo mnou a tryskalo ze mne a hlas pravil: "Oddej se nám, oddej se lásce." A utihl hlas a bylo slyšet jen Pravdu jak tklivě volá odkudsi z koruny stromu, někde zcela blízko mojí duše a prahne láskou.A jiný hlas pravil: "Procitni! Procitni už a vyjdi. Lech lechá! Jdi jdi už...