Kdysi mi slunceslíbilo svou přízeňa voda z horskejch potokůuhasit mojí žízeňa já věřilana zázrakya zem a nebena to takyroky se točíjako kafemlejnekněco se dáněco vydržet nejdeněkdy je slyšetzvuk starýho zvonkupořád si schovávámtu fialovou sponkuKdysi mi slunceslíbilo že budeať jsem kde jsemnade mnou svítit všudekdysi mi vítr dal vědět že vidído dutin stromůi do duší lidíNěkdy tak přemýšlímjaké je to dneskajsem pořád praštěnáa furt trochu hezkáa piju z potokůa nebojím se deštěkdyž fouká vítrpořád volám - ještěNení to stejná voda co tady tečea někdy čas se ledabyle vlečeuž jinej vítrse v mojich vlasech smějeale to slunceto pořádstejněhřeje