Zlý sen - Diskuze a zkušenosti

Lovec se neslyšně plížil za jelenem. Dbal na to,aby pod ním ani jediná větvička nepraskla a sledoval vítr,aby ho vytoužená kořist nemohla zvětřit. Luk měl zatím na zádech,na výstřel byl ještě příliš daleko. A věděl dobře,že má jen jednu šanci,že musí jelena zabít jediným,přesně mířeným zásahem,protože kdyby zvíře jen poranil,nebude už mít dost sil na pronásledování. Zima byla dlouhá a zásoby sušeného masa musel pečlivě dělit na mnoho dní,kdy nebyla v hlubokém sněhu šance vyjít na lov. Teď už se probudilo jaro a příroda zase nabízela potravu. Pomalu a opatrně se blížil k nic netušícímu zvířeti a přitom vzpomínal na svůj zásnubní den,na slova otce jeho vyvolené. Vyprávěl mu o letech,kdy byl sám ještě mladý a kdy musel ulovit mnoho zvěře a kořist darovat rodině dívky,která se pak stala jeho ženou. On sám od něho nic podobného nežádal,jen mu kladl na srdce,aby se o jeho dceru a děti,které přijdou,dobře staral,aby netrpěly hladem. A lovec si ta slova připomínal,když se narodil první syn a myslel na ně pokaždé,když vycházel na lov. Když měl dobrý den a podařilo se mu složit nějakou kořist,vždy poprosil ducha zvířete za odpuštění a poděkoval duchu svého otce,jež už mnoho zim seděl u poradního ohně předků,že ho naučil všem potřebným dovednostem,aby dokázal splynout s lesem a vzít si z něho jen tolik,co potřeboval k obživě. Věděl,že tak žije on i jeho blízcí už po mnoho generací. Otec i děd mu vyprávěli,když byl ještě malý,příhody,jež se teď podobaly jeho vlastnímu životu a on sám se těšil,až jeho synek povyroste a on ho bude moct začít učit to samé. A cítil,že takový život,život v souladu s přírodou,je dobrý. Rána byla přesná. Jelen se vzepjal,udělal jen dva vratké kroky a pak padl do trávy a jehličí,mrtvý dřív,než se jeho velké tělo naposledy pohlo. Lovec potichu,téměř bezhlasně, zazpíval krátkou děkovnou píseň k Velikému duchu,poté se sklonil k mrtvému zvířeti,vytáhl z rány svůj šíp a poprosil ducha jelena za prominutí,že mu vzal život,aby mohl přežít on a jeho rodina. Pak několika rychlými a zkušenými tahy ostrým nožem zvíře vyvrhl. Věděl,že o vnitřnosti se postarají vlk,liška,nebo jiná zvěř a už za pár dní nebude na tom místě po lovu ani stopy. Pak si naložil těžkou kořist na ramena a pomalu se vydal směrem ke své vesnici,těšíc se v duchu na šťastný úsměv ženy,až ho uvidí s potravou na mnoho dní. Příštího rána, po snídani a koupeli v chladné řece, pomáhal své ženě krájet maso na tenké pláty,které budou sušit na slunci. Vyprávěl jí přitom o snu,jenž ho v noci probudil a doteď se mu nedařilo naň zapomenout. Zdálo se mu,že se jeho svět změnil,že zmizely nekonečné lesy a místo nich byly všude podivné kamenné kostky,v nichž žilo obrovské množství lidí najednou. Ti lidé už nelovili zvěř,protože už nebylo kde a co lovit. Příroda se smrskla na malé lesíky,obehnané ohradami,ve kterých žila kdysi divoká zvířata v klecích a lidé se na ně chodili dívat. Místo čisté průzračné vody se řekami valila kalná špína bez života,ve které se nikdo nekoupal,protože by přišel o kůži. Nad hlavami létali lidem místo orlů a jestřábů podivné hučící stroje a lidé si jich nevšímali,jakoby na oblohu patřili. Vzduch nevoněl jehličím a dřevem,jak ho vždy znal. Místo toho byl všude palčivý smrdutý dým,mnoho těch podivných lidí chodilo s ústy zakrytými bílou látkou a přesto všichni vypadali,jako by bylo vše v pořádku... Žena ho mlčky poslouchala,dívajíc se přitom po očku na synka,jež se batolil po čtyřech v trávě a v baculaté ručce držel jelení kopýtko,hračku od otce. Poslouchala ho a přemýšlela o vyprávění starších žen kmene,které vzpomínaly na velice podobné sny. Pak položila nůž,otřela si ruce do kožené haleny a vzala mužovu hlavu do dlaní. Dlouze se mu podívala do očí a až potom řekla: „Tvůj sen byl zlý a rozumím tomu,že jsi vyděšený. Ale byl to jen sen a oba víme,že se nikdy nic podobného s lidmi nemůže stát,že to Veliký duch nedopustí. Lidé nikdy nebudou tak hloupí a nerozumní,aby pozabíjeli všechnu zvěř,aby otrávili vodu a vzduch,zničili lesy a žili tak,jako ve tvém snu. Buď pokojný,milovaný muži,i děti našich dětí budou dál žít tak,jak nás naučili předkové“ Lovec pohladil ženu po tváři a dál klidně pracoval,myslíce už jen na ní,na svého synka a na další dítě,které už zakulacovalo bríško jeho ženy...