Tak krásnáže kdekdo závidídálpřes kouřovou clonuuž nikdo nevidíVědomísebe samana odiv dáváuvnitřtak napůl leda napůl žhavá lávaPravdaje černobíláa nenížádná dobrá vílaco by snad poradilapohladilaVítr z hornenosí na zlomený srdce lékkdo by to řek´křehká je ulitaa nahý šnekco nelítáI onahledala křídlapoctivěv každém koutěta když však nenajdou těsamajsi špatná dcera, žena, mámaI ona chtěla rozpřáhnout pažea létatobjímata že milovat neumělak zemi se zřítilabez svéhoúchvatného tělaIvona