Našla jsem nedávno růžovou truhličku. Kde se tu vzala, co je v ní asi ? Kdo ji sem uložil – známá mi připadá. Přemýšlím, vzpomínám.....vlastně, to já. Je to už dávno, co ustřihla copánky, nechtěla zpívat už a ani tančit snad. Oblékla maskáče - se zlem šla do války. I věneček svůj zahodila, ta malá víla, pošetilá. A teď má růžovou truhličku zpátky. Otevřít ji a nebo nechat spát ? Vrátit se zase do pohádky ? Začít snad znovu tancovat ? Krajková blůzička, snad duhou zbarvená, stříbrné střevíčky, sukýnka červená. Mám zkusit obléknout zase to vílí ? Alespoň dneska – jenom na chvíli ? Bojím se – za vílu už jsem nebyla roky. Taneček ? Vždyť já už neumím kroky.
Háňa*
» Kiára..
Já vím, Kiaro . Asi i chci. Jen se trochu bojím, vyrazit si prostě do světa jen tak, bez "brnění" a bez "helmy". S vílí vizáží se cítím hrozně zranitelná
Kiára..
» Háňa*
Moc dobře ti rozumím, taky nosím brnění a velký štít, vlastně ani nevím proč, nepamatuji se, že by mi někdo ublížil. Tak se do toho nenuť, odkládej to železo po kouskách, já to taky zkusím..
Kiára..
» Háňa*
Neplakej, zase bude líp. Tenhle měsíc je nějakej začarovanej, ale blíží se jaro, bude víc sluníčka a ty se uzdravíš a ani si na ty bolístky nevzpomeneš.