...když slova nestačíbojíš se pohnoutabys nepoplašila jeho stín...prý že se svět nikdy nemračípak zakousneš se do tmy a potlačíš splína jen déšť ti ve tmě naznačí...že jsi vlastně sama...zvláštní...popaměti prstem kreslíš jeho tvářdo písku v poušti,jež značí tvoji žízeňstopy v něm v tobě zůstanou jako slunce zářjako nejmilejší, srdcervoucí - krásná píseň...o vás dvoutvý stopy v písku-v jeho duši...její stopy v tvojí......naposledy doufej...neboj se-jen se troufejden se krátí-ve tvých snech-snad něco tuší..v tmavých zdech...pak se ztratí...zas se bojíš pohnout...jsi samaten jeho stín se ztrácí.....teď popaměti kresli jeho tvářne do písku ale na polštář......ten obraz,jež se ti vracíač máš oči zavřenývzpomínáš na jeho rysyna jeho krásnou tvář?...vzpomeň si, jako kdysi...ne, teď už nejsi sama...nejsi......zvláštní......ó jak zvláštní......nebýt sama...pak teprv slova nestačí...tvá slova náhle......nestačí...